LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Osud historika na přelomu tří režimů

Před rokem ·· Kamila Míková

Literární bašta recenzuje knihu Jarmily Štogrové věnovanou Janu Hertlovi
 

Editorka Jarmila Štogrová se více než deset let zabývá osobností historika, sociologa, publicisty a všestranného kulturního pracovníka Jana Hertla (1906–1965). Ten je dnes stranou širšího veřejného povědomí, ačkoliv ve své době patřil mezi přední představitele katolické inteligence. Kniha přináší řadu studií a článků o jeho osobnosti, ale jejím jádrem je Hertlova biografie sestavená z ukázek z jeho deníků a dopisů přátelům i ze vzpomínek jeho dcer. Takto pojatý životopis překračuje soukromý ráz a čtenářovi se otevírá vhled do kulturního dění třicátých až poloviny čtyřicátých let, kdy byl Jan Hertl významným organizátorem vzniku a vydávání katolické revue Řád (vycházela 1932–1944).

Někteří z přispěvatelů Řádu jsou dnes pozapomenuti stejně jako Jan Hertl, například jeho přátelé filozof Rudolf Voříšek, národohospodář Stanislav Berounský, historik Jan Vilikovský. Jiní jsou dnes považováni za významné české básníky a spisovatele – Jan Zahradníček, Jan Čep, Václav Renč, Josef Kostohryz, František Lazecký. Osobní archiv Jana Hertla, z nějž Jarmila Štogrová čerpala, tak zřejmě skýtá velmi zajímavý materiál pro literární historiky. A to jsem nejmenovala korespondenci s Bedřichem Fučíkem, s nímž Jan Hertl několik let úzce spolupracoval v Melantrichu (později se zřejmě názorově rozešli), a také korespondenci s Karlem VI. Swarzenbergem – ten byl mecenášem časopisu a jeho přispěvatelem (pseudonym Jindřich Středa) – či s Josefem Florianem. Posledně jmenovaný neustával Hertlovi radit, jak vydávat revue Řád – Hertl se jeho představami o časopise neřídil, ale Floriana si velice vážil a měl ho za svůj vzor. Pozoruhodná je i korespondence s Karlem Schulzem, kterému Jan Hertl jako válečný ředitel nakladatelství Vyšehrad vydal knihu Kámen a bolest, jež pak mezi konzervativními katolíky vyvolala pohoršení. Publikace uvádí rovněž ukázky z Hertlovy publicistiky, ty zde však mají jen úlohu ilustrační. Editorka Jarmila Štogrová v ediční poznámce píše, že chystá vydání Hertlových prací v příštím svazku.

Přítomná kniha je nejen svědectvím o životě a všestranné činnosti Jana Hertla, ale také o osudu časopisu v době, která nebyla názorům a postojům jeho tvůrců nakloněna. Konzervativní katolicismus před Mnichovem a po Mnichovu byl po válce interpretován jako fašizující. Ze jmen, která jsem zde zmínila, je však zřejmé, že šlo o zjednodušující a účelové hodnocení. Mladí lidé, kteří psali do Řádu, kritizovali z katolických pozic masarykovskou demokracii a liberalismus, což bylo mnohým nepříjemné, a bylo proto po válce pohodlné smést tyto postoje a názory jako dehonestující. Jan Hertl, který za války mnohým pomáhal (měl kontakt na významného německého úředníka ještě z doby před válkou), nesl poválečnou nedůvěru těžce, odešel na venkov, jak vždy toužil po vzoru Josefa Floriana a svých selských předků, působil jako pedagog v Benešově a v regionálním muzejnictví. Od svých starých přátel z Řádu se trochu odtáhl – a snad právě to ho uchránilo od jejich osudu ve vykonstruovaných procesech s katolickou inteligencí v padesátých letech. Z dnešního pohledu se však jeho pronásledovaní a věznění přátelé stali hrdiny a Jan Hertl zapadl jako neznámý, případně byl jeho charakter zpochybňován. Těmito pochybnostmi se poprvé zabývá až Jarmila Štogrová, aby ukázala, že byly nespravedlivé a nepravdivé. Vedle upozornění na pozoruhodnost Hertlova archivu se již dnes můžeme těšit na další knihu, která nám má ukázat, jak editorka slibuje, nadčasovou aktuálnost Hertlových historických a sociologických studií pro dnešní dobu.


 

Jarmila Štogrová

Neztratit se v propastné tůni nahraditelnosti. Život a dílo Jana Hertla

Vydala Knihovna kardinála Berana,

Plzeň 2017,

267 stran.

Úryvek z knihy