Nedělnička XIX
Před 9 lety ·· Barbora Čiháková
Co se týče literatury, máme za sebou týden, na který se valná většina spisovatelů moc těší, zbylí autoři a milovníci literatury se naopak schovávají a nevylézají. Je to tak – v úterý se předávala Magnesia Litera. A je vlastně jedno, kdo ji získal, důležité je, jak to celé vypadalo. Jinak se shodneme na tom, že máme za sebou první jarní dny, po kterých přešla první jarní studená fronta. Žádnou paniku, již brzy se zase oteplí.
V pondělí mě zastihla blíže nedatovaná zpráva týkající se Divadla Na Zábradlí. Spor o foyer se evidentně ještě o něco víc zamotal. Divadlo za něj platí pronájem, ale malý bar používá Pachtův palác. Během jednoho představení, na nevelkém prostoru, a aniž byste opustili budovu divadla, se můžete rozhodnout, u koho si o přestávce koupíte preclík a u koho víno. Pro nerozhodné se stala návštěva divadla noční můrou, morální dilema nutí některé návštěvníky zůstat i během přestávky v sále. Aneb opět se v Praze 1 píše příběh se špatným začátkem, mizerným pokračováním a koncem podle všech pravidel fair play.
V úterý se konalo slavné vyhlášení Magnesie Litery. Knihou roku se stal Básník Martina Reinera (recenze Dobré češtiny k přečtení zde). Podívaná to byla dosti strašná, opět se potvrdilo, že ceny předávat neumíme. A že nás nezachrání ani „literauti“, kteří byli povoláni na letošní galavečer, aby hledali naše literární kořeny. Tím, že našli zrovna Osudy dobrého vojáka Švejka, se mnohé vysvětluje. Za ocitování stojí přemoudrá slova Markéty Šichtařové (získala Kosmas Cenu čtenářů): „Kritici jsou tu od toho, aby kritizovali a vychvalovali něco, co pak nikdo nečte.“ Je hezké, když si jedni umí vážit práce druhých. Škoda je, že na večeru věnovaném literatuře nezbyl čas na jediný úryvek z vítězných knih. Běžely sice medailonky nominovaných autorů, ale tak prostříhané a neurčité, že se jejich výsledná výpovědní hodnota rovná takřka nule. Ovšem na závěr se jeden z „literautů“ převlékl za Švejka a přečetl úryvek z Haškovy knihy, takže to celé konečně dává smysl.
Ve středu vpodvečer proběhla demonstrace proti výstavbě budovy zvané trefně Maršmeloun. Má se objevit poblíž Anežského kláštera. Obrázek budovy doporučuji dohledat, neboť prozrazuje tajný dlouhodobý plán Prahy 1 nechat se vyškrtnout ze seznamu UNESCO.
Ve čtvrtek se lid přesunul na Vyšehrad, aby si připomněl Ferdinanda Peroutku. Jeho vnučka Terezie Kaslová zde potvrdila, že podává žalobu na stát. Žádá v ní prezidenta Miloše Zemana o omluvu. Jediná možnost, jak soud vyhrát, teď leží na bedrech pana Ovčáčka, který problematický článek hledá už dva měsíce.
V pátek byla na moře spuštěna fregata. Jde o přesnou repliku lodě, která převezla markýze de La Fayette do Ameriky. Tehdy markýz pomohl Americe v její bitvě za nezávislost. Koho přiveze loď tentokrát a co bude následovat, je však stále nejasné.
V sobotu se nechal radní za kulturu Jan Wolf slyšet, že rekonstrukce známé Šlechtovy restaurace začne až za rok. Měla být vlastně už letos, pak za rok, teď to vypadá, že bude v roce 2017. Nebo nikdy.
A dnes. Milan Knížák má narozeniny. Je čas převléct se do klaunských oblečků, sednout si na Václavské náměstí a sníst pár stránek z knihy, aby měl nějakou radost aspoň o svých pětasedmdesátinách, když už zbytek roku musí žít s vědomím, že ho většina lidí nesnáší. To nám ten další týden začne teprve dobře.
