Jazykový Quasimodo
Před 10 lety ·· Daniel Kubec
Když se zrodí text – knižní, webový nebo propagační – a omylný tvůrce v něm zanechá několik vad na kráse nebo přímo hrubých prohřešků proti jazykové normě, skutečně se s tím už nedá nic dělat? „To nejde!“ oznámili by nám nejspíš nakladatelé, vydavatelé či administrátoři webů, kdybychom jim položili takovou otázku. Ovšem upřímnější odpověď by spíš zněla: „Nám se nechce. A proč bychom vlastně měli?“
Čtenáři Literární bašty Dobré češtiny již vědí, že si v textech všímáme formálních přehmatů a opomenutí, s chápavým respektem k náročné redaktorské práci na ně upozorňujeme v recenzích a poněkud méně shovívavě je monitorujeme ve veřejném prostoru, kde nás jazyková zvěrstva nejvíc tlučou do očí. Činíme tak někdy pro zábavu, ale hlavně proto, že nám úroveň psaného projevu není lhostejná. Je v tom i trocha naděje, že když dlouho kapičky kanou na kámen… Skutečně však věříme, že kvůli „pár jazykovým nedostatkům“ Potrefená husa přetiskne své jídelní lístky?
Zdůvodnění, proč něco nevylepšit, se vždycky najde. Když už je kniha v tisku, nakladatel přece nezničí celý náklad kvůli několika překlepům či špatnému překladu. A kdo by platil za nový tisk několika tisíc reklamních letáků kvůli jednomu „y“ namísto „i“?
Ovšem u webových textů se výmluvy hledají hůř. Ale já jsem
empatický člověk, snažím se to pochopit. Když jsem se rozohnil nad
formální úrovní článku na Lidovkách.cz,
neměl jsem iluze o tom, že si právě redaktor tohoto webu můj článek
přečte, natož aby se uzarděl a honem ho opravil. Já vím, měl jsem
raději kontaktovat
e-mailem správce webu (nejspíš na anonymní adrese redakce@lidovky.cz)
a hezky ho poprosit, aby opravil nedostatky, které žádný čtenář nemůže
přehlédnout.
Nejsem naštěstí v boji proti webovým přehmatům osamocen. Občas se v diskusích ve změti komentářů na téma Rusko, Zeman, Romové některý čtenář ohradí i proti jazykovému projevu autora článku. Málokdy sice z lásky k rodné řeči, spíš aby poukázal na to, jak je pisatel negramotný a blbý, a tím diskvalifikoval jeho názor. Což jsou sice vlaštovky s poněkud pochybnou dráhou letu, ale upozorňují na fakt, že formální vady oslabují přesvědčivost a váhu sdělení.
Veškerá potenciální debata nad jazykovou kompetencí pisatele však zapadne kvůli rozvětvené diskusi i proto, že se článek do několika dnů – občas postačí pár hodin –, vytratí z dohledu čtenářů. A oni svůj ostrovtip opět zaměří na nový článek.
Quasimodo se skryje do vysoké věže, aby si alespoň zahrál se zvonečky, které v ruchu světa už nikdo nevnímá. Zdá se, že na něj všichni ustavičně zapomínají, nikomu na něm nesejde, a i kdyby se přece jen objevil nadšený plastický chirurg se skalpelem, jehlou a nití, vůbec by netušil, kam se mu ten bídný Hrbatý zase schoval.