Vyhlášení války jednoznakovkám
Před 10 lety ·· Daniel Kubec
Jako administrátor webu Dobré češtiny svádím nekonečný boj s tím, aby žádný řádek ve zveřejněných textech nekončil jednoznakovou předložkou či spojkou. Přemlouvám je, uprošuji, ale i po zlém to zkouším, aby se jednoznakovky konečně uráčily, velkomyslně se šouply níž a přitulily se k následujícímu slovu, když už k němu patří. Je to donkichotský boj? Zřejmě ano. Když se totiž porozhlédnu po internetu, zjišťuji, že jsem snad jediný blbec, který šermuje proti větrným mlýnům.
V prostředí českého internetu se očividně zabydlelo ignorování typografických zásad. Naposledy jsem nad tímto smutným faktem zmalomyslněl, když jsem si přečetl článek na webu Lidovky.cz. Na první pohled mě zaujal sloupec textu „Hlava státu není tak“, lemující portrét pana Rejžka. Hned mi bylo jasné, že nejde o popisek fotografie. To se prostě jen zatoulal začátek věty z následujícího odstavce do pole vkládání obrázků. Nedal jsem se odradit a četl poctivě od začátku, kde však na mě vyskočila hned další chybička: „hlavně doba před 2 .světovou válkou“. Měl jsem jasno: to se stane, když se prohodí jediná mezera; řádek pak nejenom končí jednoznakovkou, ale ten další navíc začíná tečkou. A ta potvora tečka je ještě ke všemu přilíplá k následujícímu slovu.
Zbytek už netřeba ani číst, úplně postačí sledovat konce řádků a vidíme všechna „v“, „z“, „s“, která správce stránek nepobídl, aby se chovala jako poslušné předložky. Jistě, článek na webu je pouhou ukázkou, celý text si lze přečíst až v tištěné podobě. Přesto se nabízejí dvě otázky: Je právě tato ukázka reprezentativní? A dovolil by si takové prohřešky typograf tištěných novin? Je s podivem, že ačkoli moderní webové editory mají na tyto problémy účinné nástroje (výjimkou je spojka „a“, kterou editory automaticky na další řádek neposouvají), ani webové stránky s početnou návštěvností jejich funkce nevyužívají.
Stanovisko cechu Dobré češtiny je nemilosrdné: Nedovolme ani „a“ nakrucovat se na výsluní konce řádků! Pokud i tuto spojku můžeme s trochou snahy přimět, aby se pokorně přestěhovala na své místo, je naší povinností tak učinit. Jako povzbuzení pro váhající doporučuji své nejoblíbenější heslo na Wikipedii o nezlomitelné mezeře. A nejen ono. Za zmíněný typografický úzus se přimlouvá také Internetová jazyková příručka.
Trvat na typografických standardech totiž není projevem pedantství. Grafická plynulost textu a správné zalomení řádků slouží k přehlednému a pohodlnému čtení. Usnadňovat si práci ledabylým vysázením na úkor čtenáře, je neuctivé. Odflinknutá typografie navíc kazí renomé autora, protože jeho jméno je vidět. Žádný čtenář se nebude pídit po bezejmenném korektorovi či grafikovi, své pohoršení a znechucení namíří – byť třeba jen podvědomě – na toho, kdo je pod textem podepsaný.
Sám se mohu přihlásit, že veškerá odpovědnost za typografii článků na Dobré češtině padá na mou hlavu. Bičován ostřížím zrakem kolegů korektorů, kteří před uveřejněním texty procházejí, a následně také vystaven všímavosti pozorných čtenářů, si typografické přehmaty dost dobře nemohu dovolit. A pokud už se takové neštěstí stane, s ruměncem ve tváři se za ně všem zúčastněným i těm nestranně přihlížejícím omlouvám.
Přál bych si, abychom jako autoři, správci webových stránek, ale ani jako čtenáři nebyli lhostejní k úrovni elektronických textů. Každý den se jich na nás ze všech www adres valí kvanta. Můžeme samozřejmě přivírat oči nad tím, že stále nedosahují úrovně tištěných článků. Můžeme mlčet. Ale pokud dnes na konci řádků straší jednoznakovky a nikomu to nevadí, už zítra by si editoři stránek mohli říct, že klepat za každým odstavcem enter je moc pracné a že si čtenáři konec konců můžou článek rozparcelovat každý podle svého.