LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Pět otázek o Jakubu Demlovi...
pro Jakuba Šofara

Před 8 lety

Ještě jeden den zbývá do začátku konference a čtenářské setkání Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice (viz naši tiskovou zprávu a plakát). Při té příležitosti jsme uspořádali malou anketu mezi současnými spisovateli o jejich vztahu k Demlovu dílu. Dnes přinášíme odpovědi spisovatele, redaktora a publicisty Jakuba Šofara.

 

1. Vzpomínáte si na své první setkání s Demlovým dílem? Která jeho kniha vás nejvíc zasáhla?

„Prvního Demla“ jsem dostal na Vánoce na začátku gymnázia, myslím, že v roce 1973 nebo 1974 od strýce, který byl „obdivovatelem“ Josefa Floriana a celého staroříšského snažení. S tím se samozřejmě svezl i Reynek a Deml, všichni ti báječní chlapíci z mého rodného regionu. Byl to Tasov, který vyšel v roce 1971 ve Vyšehradě. Nejvíc mě asi zasáhlo Mé svědectví o Otokaru Březinovi, které jsem poprvé četl dost pozdě, až někdy v roce 1980, když jsem se potácel na FF UK. Každopádně to bylo obrovská rána do mých představ o fungování spisovatele a o jeho práci s textem. A taky jeho odpovědnosti. Ten zásah byl, zdůrazňuji, v oblasti formální, nikoliv obsahové.

 

2. Promítlo se setkání s tímto básníkem do vaší tvorby?

Zcela zásadně. K tomu nemám více co říct.

 

3. Kde je podle vás Demlovo místo v literární tradici?

Přiznám se, že moc nevím, co je literární tradice. Deml je jeden z mála, se kterým se „tečovala“ a přiznávala se k němu velká řada českých spisovatelů 20. století, často velmi rozdílných (ale důležitých). Nejde jen o toho Nezvala a Hrabala… (a negativně i Černého). Mnohem důležitější je, že je pořád současným autorem, dokonce stále současnějším. V té lince začínající někde od R. W. Emersona nebo Thomase Carlyla je zcela fundamentálním osnovatelem většiny českých následovníků každého odvážného psaní. Komické na tom všem je, že v elektronickém slovníku Ústavu pro českou literaturu je poslední aktualizace Demlova hesla k 27. 9. 2006, což je medle deset let (odpovídám 5. 9. 2016).

 

4. Která Demlova věta nebo pasáž vám utkvěla v paměti?

Moje nevýhoda je, že moc neumím memorovat. Tak snad klasicky: „JITROCELI, nebývá ti smutno o polednách tam nahoře v tvém minaretě?“

 

5. Kterou básníkovu knihu byste doporučil člověku, mladému či starému, který se s dílem Jakuba Demla setkává poprvé?

Abych odpověděl, musel bych vědět, zda se poprvé setkávat musí, nebo chce. Myslím, že pokud jde o vynucené setkání, pak je to úplně jedno, žádný text, který by byl obecným vstupem do četby Demla, není. Pokud by šlo o čtenáře-hledače, pak asi některé rané Šlépěje, v nich je Deml kompletní, se všemi fazetami.