LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Papriky nejsou pro hajsavky

Před 10 lety ·· Lucie Kukačková

Onehdy jsem před jedním kamarádem [Radek Hochmal – pozn. DČ] jedla papriku. Chvíli mě sledoval a pak prohlásil, že to on by teda nemohl.

„Proč, nemáš rád papriky?“ namítla jsem automaticky.
„Mám, ale vaděj mi v nich ty malý jadýrka.“
„Nemůžeš bejt taková hajsavka.“
„Cože nemůžu bejt?“ zeptal se a zdvihl přitom obočí.
„Hajsavka. Nemůžeš bejt tak hajsavej, víš.“

Nevěděl. Nikdy předtím o hajsavých lidech neslyšel. Snažila jsem se mu vysvětlit, že hajsavý je normální slovo, běžný výraz pro někoho, kdo je tak trochu přecitlivělý, a to buď po fyzické stránce – je na sebe až moc opatrný a kvůli každé bolístce hned kňourá – , nebo po té psychické – všechno se ho hned dotkne a, přiznejme si, je tak trochu zhýčkaný. A zavrhnout papriku kvůli těm pár jadýrkům? Diagnostikovala jsem ho jako klasický případ hajsavky. Díval se na mě nedůvěřivě a nakonec mě obvinil z toho, že na něj vytahuju podivnou jihočeskou hantýrku, které stejně nikdo nerozumí.

Tahle zkušenost způsobila dvě věci. Zaprvé mě přinutila podívat se na slovo hajsavý trochu zblízka. Podle Slovníku spisovné češtiny a internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český legálně neexistuje, což mě, uznávám, moc nepřekvapilo. Intuitivně (a za to asi opravdu může moje jihočešství) mě napadla spojitost mezi německým heiß – tedy horký – a výrazem hajsavý. Kdykoliv jsem si sama pro sebe ono německé heiß vyslovila, vyvstala mi před očima neskutečně živá představa malého dítěte, které se chystá sáhnout rukou na rozpálená stará kamna. Už už se jich dotýká, žár, který z nich stoupá, je stále silnější, pomalu to začíná pálit, když vtom si ho všimne matka, křikne „heiß !“ a dítě rukou rychle ucukne. Od německého heiß to k českému hajs, jakožto výrazu (citoslovci?) pro něco, co pálí či způsobuje bolest, není daleko. A k dnešnímu přenesenému významu slova hajsavý už je to opravdu jenom krůček… Skoro bych za tenhle svůj pokus o etymologický výklad hajsavky dala ruku do ohně (nebo alespoň nad žhnoucí kamna).

A taky jsem si díky té příhodě uvědomila ještě jednu věc: Kolik takových slov a frází se odmala tak nějak přirozeně stane součástí naší slovní zásoby a zevšední nám natolik, že časem přestaneme vnímat jejich příznakovost… Pro mě bylo až do téhle konfrontace hajsavý celkem běžné české slovo, nikoli jihočeský regionalismus, který má navíc pravděpodobně původ v němčině. Vidíš, Radku, k čemu všemu jsou dobrá ta jadýrka!