Nedělnička XXXIX
Před 9 lety ·· Barbora Čiháková
A tak se nám pomalu rozplynul den za dnem. Polevila vedra a objevil se podzim. Papež František si na to koupil nové brýle. Vědci objevili nejstaršího předchůdce želvy. Honza z Texasu se zastřelil při pořizování selfie. Než na sebe také namíříte, věnujte čas Nedělničce.
V pondělí přišel jeden barman z Kalifornie na to, jak důležité je, aby si člověk před odchodem ze šichty ještě zkontroloval bar. Viděl na zemi jen malý papírek, ale přesto nelenil a sehnul se pro něj. A stalo se to, co nikdo nečekal, natož barman! Našel na zemi los. Nechal si ho vyplatit a shrábl milion dolarů.
A pak přišlo úterý. Už ztráceli všichni naději a nevěřili, že by se to mohlo povést, ale dánský lid se nakonec přece jen dočkal. Již brzy odletí první Dán do vesmíru. Bude tam testovat nový typ oblečení na kolo.
Byla jednou jedna paní Kleslová. Byla to paní tuze chytrá, neboť se jí jako jediné podařilo najít ztraceného Peroutku. Najala si ji společnost ČEZ. A jako zasloužilé rádkyni, která předčí všechny ostatní rádce světa, jí při každém úplňku odevzdali sto tisíc korun. A šlo to všechno tak jednoduše a krásně, než zase někdo zmatlal e‑mailové adresy, až se o tom dozvěděl úplně každý.
Ve čtvrtek vsedl náš pán a vůdce na okřídleného oře a vyrazil šířit slávu českých zemí daleko za Čínskou zeď. A tam se potkal s čínským prezidentem, obdivoval se jeho armádě a nakonec se potkal i s ruským vladařem Vladimirem. Ano, ano, opět velké činy vykonal.
Chudák smutný Depardieu prošel celý širý svět. Odešel z rodné Francie, aby jinde své štěstí našel. Zkoušel žít v Rusku, ale jeho srdce cítilo, že to stále není ono. Až jednoho dne, náhodou, zabloudil do Běloruska. Rozpřáhl ruce a zaplesal: „Konečně jsem doma!“ Tím, co tak postrádal, byla diktatura.
V sobotu převzal Jáchym Topol cenu hodnou rytířů literárních stolů. Slovinský svaz spisovatelů mu udělil Vilenickou cenu za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Skromně poděkoval a vrátil se domů, kde o tom takřka nikdo neslyšel.
A tak přišla neděle. Předaleko u protinožců našel jeden chlapec nejvlnovatější ovci na celém širém světě. Pojmenoval ji Chris. Ovečka už byla moc smutná, protože nemohla s tak velikým chomáčem vlny na zádech chodit, a tak se chlapec rozhodl, že jí pomůže. Celou ji ostříhal. Ovečka si teď radostně běhá dál po mezi a chlapec má čtyřicet kilo vlny, kterou pravděpodobně střelí na nejbližším trhu.
Zkrátka, jde nám to tady se vším z devatera kopců, ale mohlo by to být ještě horší. Tak se mějte pohádkově i další týden, a pokud vytrváte, dočkáte se za týden Nedělničky s překvapením: „Good night, and good luck!“
