Nedělnička XX
Před 10 lety ·· Barbora Čiháková
Týden je úspěšně za námi. Vzhledem k vzrůstajícímu počtu turistů v Praze jsem se rozhodla podat grant. Jeho cílem bude vystavět takzvané běžičky (uličky pro běžce), které zajistí snadný průchod velikými skupinami následovníků zdvižených deštníků. Běžičky budou úzké a povedou celou Královskou cestou. Přístupné a viditelné však budou pouze pro obyvatele Prahy – neviditelnost navíc turistům znemožní nás na těchto cestách fotit a tím zdržovat a rozptylovat. Myslím, že mám šanci. Je to unikátní, trochu kulturní a hodně elitářské. Navíc když už uspěly i lávky mezi stromy pro veverky, je tohle jasná věc! Aneb děkuji za přízeň a přeji vám hezké čtení dvacátého dílu Nedělničky. Takže: čtěte, bděte, je neděle!
Pondělí začalo poměrně špatně pro paní Vangovou, která se svojí rybí pedikúrou prohrála u Nejvyššího soudu. Vítězem se stala Arizonská kosmetická rada, která jí zakázala, aby ve svém salonu měla rybičky, jež požírají odumřelou kůži. Není to prý hygienické. Jak rada správně napsala, rybičky nelze sterilizovat ani dezinfikovat jako ostatní nástroje. Paní Vangová bude navíc čelit obvinění z trestného činu, neboť ona a její rybičky porušily bezpečnostní normy. Nezbývá nic jiného než je zabít. Soud káže a paní Vangová musí poslouchat (způsob usmrcení je prozatím nejasný, ale předvídatelný). Podobným pravidlem se řídí i náš ministr školství. Namísto soudu však poslouchá ministra průmyslu a obchodu a šéfa Svazu průmyslu a obchodu, který říká: „Maturita z gymnázia není vzdělání.“ Otázkou tedy zůstává, kdo spíš by si zasloužil spláchnout. Je fakt, že oždibováním jsou rybičky prospěšné alespoň našim chodidlům.
V úterý se odehrála velká sláva v jednom japonském obchodním domě. Nová zaměstnankyně recepce totiž není člověk, ale robot, takzvaný humanoid. Mluví plynně japonsky, usmívá se (trošičku koženě), je ochotná pomoci. Zatím prý neumí řešit stížnosti. Aspoň něco je tedy stále ponecháno na lidech, ale Matrix je zase o krok blíž.
Ve středu odstartovaly v Devonu ve Velké Británii prasečí závody. Každé prase na trati je oblečeno v jiných barvách a reprezentuje konkrétní politickou stranu. Prasečí vítěz se prý bude shodovat s tím politickým (na konci trati pro ně farmář umístil miniaturu dveří známých z Downing Street). Myslím si, že takovou pěknou tradici bychom si mohli zavést i u nás. Které zvíře bude zastupovat naše politiky?
Ve čtvrtek se potvrdily obavy spojené s domem U Černé Matky Boží. Statní fond kultury čelí žalobě seychelské společnosti WBC Capital, která požaduje 300 milionů korun za dvacet let starou rekonstrukci. Otázkou zůstává, kde peníze najít. Obzvlášť teď, kdy se po víc než půl roce vládě konečně podařilo dostat problematiku fondu na pořad jednání a zvolit radu, takže mohou znovu udílet grantové peníze. Možná měli s tím schvalováním ještě chvíli počkat.
Pátek byl velmi úspěšný pro Katiu Apaletegui. Oznámila, že první parfémy z její nové řady budou k dostání už v září. Každý bude originál, neboť jejím plánem je používat vůni bližních, kteří jsou již po smrti. Výrobní postup je poměrně jednoduchý – pozůstalí nashromáždí osobní věci po zemřelém a odevzdají je chemikům z Univerzity du Havre. Ti izolují specifickou vůni zesnulého a promění ji ve sprej. Katia Apaletegui se dala slyšet, že to má být pro nás nejen hezká vůně, která oživí vzpomínky, ale zároveň nám má pomoci vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka.
Obdobně šokující je informace, kterou v sobotu vydal Český hydrometeorologický ústav. Hned v pondělí se má citelně ochladit a má přijít mnohem více srážek, než je pravděpodobné. Období dešťů potrvá až do 24. května – výhled, s nímž se málokdo srovná.
A s tím jsme společně doputovali až k neděli. Byla krásná pro jednu paní z Venezuely. Když prezident minulý týden řídil autobus přes Araguu, hodila po něm mango, na němž byl nápis: „Jestli můžeš, zavolej mi.“ Dvaapadesátiletá žena, která měla problémy s velmi nevyhovujícím bytem, získala od prezidenta nový. Jedno mango tak vyvolalo obrovskou diskuzi – platí tato výměna i pro zbylá manga? Co se stane, když hodím ananas? Ano, nechávám vás do příštího týdne před velmi palčivou otázkou: Co dostaneme my, když hodíme po našem prezidentovi ovocem?
I do příštího týdne jen to dobré.
