Nedělnička XVIII
Před 10 lety ·· Barbora Čiháková
„Práce na desce je jako rýžování zlata. Nejprve máte hodně písku a špíny a až pak najdete zrnko,“ uvedl Steven Tyler na adresu své nové desky, kvůli níž se teď zavřel ve studiu. Je to tak i se zprávami: hodně se odehraje, ještě víc se ztratí, kus vás zahltí, ale to nejlepší se nakonec vrátí v neděli. Abych nezapomněla – zpěvák skupiny Aerosmith tak nějak opouští rockovou vlnu. Připravované album bude laděné spíš do country. A já doufám, že budou takové i videoklipy – prérie, kůň (těch je možno i přidat), kovbojské boty, v nich trocha slámy a třeba i nějaké to klišé.
V úterý se v Paláci Akropolis předávaly žánrové ceny Anděl. Večer byl dramaturgicky poměrně špatně řešený, ale za ty roky a odvysílané přímé přenosy jsme si už všichni tak nějak zvykli. Na druhou stranu nesmírně oceňuji změnu místa. Dříve se předávaly kdesi v KC Novodvorská, což příkladně ilustrovalo, kam žánry jako jazz, reggae nebo folk patří, nicméně autobusově drkotavá cesta tam byla proklatě nekonečná. Takhle už jsme aspoň na Žižkově.
Ve středu se objevil na americkém trhu nový komiks. Vypráví příběh o Randu Paulovi (pro ty, kteří nesledují tamní hnutí Tea Party, je to člověk asi neznámý, i když právě oznámil, že bude kandidovat na prezidenta). Doufám, že si z něj vezmou příklad i naši politici, někteří z nich by skvěle zazářili jako kreslené postavy. Takový Andrej Babiš v Red Meatu po boku Earla, Miloš Zeman jako nový Oswald Cubblepot – konečně by byla jednou kampaň před volbami živá, zábavná a řádně nekorektní.
Nekonečná. Přesně takový název ponese vzpomínkové album, které vyjde k prvnímu výročí úmrtí Ivety Bartošové. Zpráva vyšla ve čtvrtek, kdy se v klubu Roxy předávaly hudební anticeny Zlatý David. Mezi vítězi byli Renato Salerno, Ice Queen, MADS a Ivana Gottová. Doufám, že to bude pro všechny oceněné dostatečná motivace, aby si našli nového koníčka.
Snad již brzy někdo vymyslí cenu i pro oblíbeného hradního Ovčáčka; málokdo totiž zvládne každý týden vypustit do éteru nový hit. Oblíbený tiskový mluvčí v pátek prohlásil, že žaluje Českou televizi, protože neodvysílala jeho tiskovou konferenci. Naprosto chápu jeho rozpoložení, já jsem taky zklamaná, když mě vystřihnou ze záznamu (přitom už jsem předtím řekla mamince, že budu v televizi, napjatě mě vyhlížela – a ono nic), takže do nich! Česká televize přece nebude dělat rozhodnutí sama za sebe, obzvlášť co se týče živých vstupů a jejich dramaturgie. To tedy ne, to je skandální.
Když už jsme u těch cen, další se předávaly i v sobotu – tentokrát ty TýTý. Absolutním vítězem je Karel Gott, pořadem roku Všechnopárty, Karel Šíp obhájil cenu nejlepšího baviče, nejoblíbenějším seriálem je První republika, nějak v tom figuroval i pan Klíma… Ale zde je potřeba ten výčet zastavit a zamyslet se, kam až jsme schopni v té kulturní degeneraci zajít.
Všemi sledovaný štáb připravovaného seriálu Já, Mattoni se přemístil do Velkého Března. Volné pokračování krátkého filmu Mattoni už není z produkce České sody prý v sobě ponese nádech velkoleposti – jednou se v něm objeví jeden zaoceánský parník. Doba tohoto zjevení zůstává tajemstvím. Do podzimu, kdy se má nový český skvost objevit na obrazovkách, ale daleko. Snad nám všem bude mezitím stačit aspoň nové pokračování Hry o trůny, které se spustí dnes v devět hodin večer (newyorského času). Postavte vodu na kávu, pohodlně se usaďte a trochu si tu dnešní neděli protáhněte, ať ve tři hodiny ráno nepromeškáte možnost vlastnoručně si spočítat, zda skutečně v každém dílu zemře aspoň čtrnáct lidí. S něčím takovým vám nový týden začne trochu akčně a určitě i dobře.
