Nedělnička XVII
Před 10 lety ·· Barbora Čiháková
Máme za sebou další týden. Podle událostí to vypadá, že se aprílové žerty nepřípadně objevovaly už od pondělí. Vlastně to tak úplně žerty nebyly, což je ale nakonec jedno, hlavní je, že se vůbec máme čemu smát.
Je jasné, že v pondělí se smála spíš opoziční TOP 09 než první pražská primátorka. Povedlo se jí totiž prozradit, že ve sporu o pronájem Škodova paláce jednala s protistranou. K sebeodhalení došlo prostou záměnou osob – při přeposílání mailů si primátorka spletla svého poradce Petra Prchala s jeho jmenovcem ze zastupitelů klubu TOP 09. Krnáčová je tak v situaci, kterou nezachrání ani větší jarní úklid magistrátu, ale snad ani hradní mystifikátor Ovčáček. Na něco jsou i jeho schopnosti krátké.
V úterý jsme se všichni usmívali společně s americkými vojáčky při focení a okukování techniky v ruzyňských kasárnách. Na celé situaci je hezké, že se na chvíli usmířili Martin Stropnický a Petr Pavel, kteří společně pod dohledem našeho premiéra sledovali výměnu kola na transportéru. Dojemné!
Středa nám přinesla nejen první dubnový den (ten žertovný), ale i uvedení nového parfému Burger od japonské pobočky Burger King (pro ty, kdo chtějí vonět trochu sexy, tak nějak divoce, k sežrání a jako praví vidláci). Na Páté avenue v New Yorku se objevil tři metry vysoký zelený zajíc, na jehož výrobu padly tisíce lilií (ošklivostí newyorský megazajíček přebil i pražskou velikonoční výzdobu, která je hodně mizerná a zacílená proti elementárním estetickým pravidlům). V Německu předvedli nové bionické mravence, kteří se mohou proměnit v nádeníky továren budoucnosti. V Lidlu na Zbraslavi našli mezi banány sto kilogramů kokainu (jen pražským kokainistům by trvalo několik let, než by tuhle kobru vyfrkali). A nejlepší na těchto čtyřech zprávách je, že ani jedna není apríl.
Čtvrtek poznamenala poměrně smutná událost v tokijském akváriu. V nádrži, kde plavalo víc než sto tuňáků, už plave jenom jediný. Rád si krouží osamoceně a zamyšleně nádrží, což ovšem nic nemění na faktu, že i jeho zřejmě čeká stejně záhadný konec jako jeho druhy, jejichž úmrtí není nikdo schopen objasnit. Je zarážející, že zůstal sám zrovna na Mezinárodní den dětské knihy.
V pátek se opět rozdávala nějaká ta ocenění. Jedno připadlo Rostislavu Šváchovi. Obdržel cenu Mezinárodního olympijského výboru Sport a umění za knihu Naprej!, která se zabývá sportovní architekturou mezi lety 1567 a 2012. Dalším oceněným bylo nakladatelství Arbor vitae za knihu Vetřelci a volavky (mapuje plastiku ve veřejném prostoru v Československu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století) v soutěži Schönste Bücher aus aller Welt, která oceňuje knihy s nejlepší výtvarnou úpravou. Šéf nakladatelství Martin Souček má velikou radost. Myslím, že oba ocenění si budou pamatovat letošní Mezinárodní den spodního prádla ještě dlouho.
V sobotu se Luděk Kobližka pochlubil tři metry dlouhou pomlázkou. Delší ještě nikdy neměl.
A neděle… v Dagestánu se narodilo jehně s lidskou tváří (hlavně nos, ústa a oči, uši prý zůstaly ovčí). Nemusí se stydět, kdysi se prý kazašskému pastevci narodilo jehně s pěti nohama a víc než dvěma očima a v Palestině přišlo na svět jehně se dvěma hlavami. Nechť jim je útěchou, že je to pořád lepší varianta než se narodit jako člověk, chovat se jako prase a tvářit se jako vůl.
Tak vám všem do dalšího týdne jen dobré a o trochu víc smíchu.
