Nedělnička XLI
Před 9 lety ·· Barbora Čiháková
Tak nám uběhl další týden. Předškolním dětem chybí volná hra, což jim skutečně škodí. Vládnou obavy, že pak neunesou nápor dospělosti, v níž začíná teprve ta pravá legrace. Kdybyste potkali gorilu, přikrčte se, nedívejte se jí do očí a vydávejte mručivý hrdelní zvuk. Právě tímto způsobem prý gorily signalizují přátelství – tak jen kdyby náhodou. Zároveň začal v sobotu pokus o nový český rekord v ponoru pod vodou. Pan David Vondrášek už se ponořil, ale ještě se nevynořil. Nevynoří se až do úterý. Nezbývá nám než si na to počkat. Do úterý času dost, tak se můžeme podívat na zprávy z tohoto týdne.
Zatímco v pondělí prošli Evropou další hladoví uprchlíci, v Anglii se odehrál šampionát v hodu „černým pudinkem“ (směsí cibule, hovězího tuku, mouky a krve). Slavné klání má už víc než stoletou tradici, tak proč se jí nedržet. Ono toho jídla bude vždycky dost.
Nejdřív to vypadalo jako žert, ale bohužel to je pravda: šest spisovatelů se sešlo v knihkupectví Neoluxor v Praze, aby společně napsali detektivku. Střídají se po šesti hodinách, každý má šichtu, během níž si odepíše jednu kapitolu. Možná to vypadá jako kravina, ale taková Asociace spisovatelů by to určitě uvítala, protože by to značně zjednodušilo financování tvůrčí činnosti – jako na pásu, vždyť i Baťa byl vlastně básník; rozhodně co se týče podrážek.
Ve středu se jedna americká aktivistka rozhodla, že už má dost přešlapování okolo výroků Donalda Trumpa. Namalovala proto velmi svérázné plátno, na němž je Trump vyobrazen ne zrovna lichotivě. Nejkontroverznější na celém portrétu je technika – místo barvy použila svoji vlastní menstruační krev, místo štětce tampon. Jestli se jí tím skutečně podaří upozornit na Trumpovy sexistické výroky, se zatím neví.
Ve čtvrtek získal Adam Gebrian cenu za propagaci architektury a v areálu nádraží Bubny začala demolice bývalých dílen. Na Hlavním nádraží se ve stejný moment sešly skutečné a pravé klenoty české literární scény – Pawlowská, Dědeček, Stehlíková, Viewegh… a dál už asi jmenovat nemusím. Halina Pawlowská se pokusila něco přečíst, Jiří Dědeček si přinesl kytaru (bohužel i se strunami). Všichni radostně rozdávali autogramy kolemjdoucím cestujícím i sobě navzájem. Akce se skutečnou literárně-uměleckou hodnotou.
V pátek došlo na předávání Ig Nobelových cen (za ig prosím nechť je dosazeno slovo ignorancy). Toto antiocenění získávají výzkumy, jež by už nikdy neměly být opakovány. V oblasti fyziologie a entomologie se zkoumala intenzita bolesti včelího bodnutí. Autor výzkumu se kvůli tomu nechal pobodat dvěstěkrát na dvaceti pěti místech celého svého těla. V oblasti literatury obdrželo cenu trio lingvistů, kteří potvrdili, že výraz „cože?“ (a jeho ekvivalent) existuje ve všech jazycích. Důležitý byl objev v oblasti fyziky. Skupina amerických vědců přišla na to, že každý savec (ať už je to slon, nebo koza) vyprázdní svůj močový měchýř za jednadvacet vteřin. Jestli tato teorie platí i vzhledem k začínajícímu Oktoberfestu, je stále záhadou.
V sobotu se prý otevřela Blanka. Nedělnička však ničemu neuvěří, dokud v tom tunelu, co není jen tak obyčejný tunel, nebude osobně stát. Mnohem zajímavější je, že mezitím co Krnáčová a Duka společně žehnali novému tunelu, skupina Ztohoven vyvěsila na Hradě gigantické rudé trenky. Konečně jsme tak prorazili do světového tisku s něčím normálním.
A tak jsme se dožili i neděle. V Brémách měl premiéru Rudišův Zámek inspirovaný stejnojmenným románem Franze Kafky. V Číně začali hledat Obamova dvojníka a v Kansasu se popíjejí hektolitry kávy, aby se našla ideální směs, která se naleje papeži. Všechno se zdá být zcela v pořádku až na to, že v Německu ubytovali dvacet pět uprchlíků ve strážní budově, která původně náležela koncentračnímu táboru Buchenwald. Jestli tohle nedokazuje, v jak skutečném jsme průseru, pak už nevím, ale rozhodně už přišel čas se nad sebou zamyslet. Člověk nevydrží všechno.
I do dalšího týdne jen to dobré.
