Nedělnička X
Před 10 lety ·· Barbora Čiháková
Nejprve bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili tipovací soutěže z minulého týdne. Vím, že jsem vás všechny postavila před velkou výzvu, ale zvládli jste to bravurně. Ráda bych pogratulovala Ince z východních Čech. Jako jediná odhalila všech pět slov a Dobrá čeština je moc pyšná, že má takovou čtenářku!
Zároveň bych ráda poznamenala, že jsme se dopracovali až k desátému dílu Nedělničky. Děkuji za vaši přízeň a zároveň mám pro vás speciální přílohu.
Začneme ale tím, co se nám všechno odehrálo v tomto týdnu. Už v pondělí se vynořila zpráva, kterou lze shrnout zvoláním: Je to konečně tady! Švédská firma totiž nabídla svým zaměstnancům implantaci čipů velikosti rýžového zrníčka pod kůži na ruce. Umožní jim otevřít dveře nebo spustit kopírku pouhým mávnutím ruky. Na severu ještě chvíli zůstaneme. Kauzu nejslavnějších odebraných dětí v úterý okomentoval i slavný hokejista Dominik Hašek s tím, že dochází k určitému odnárodňování pravých českých chlapců. Co dodat, už má asi vypukováno. Ve stejný den se stal vyjednavačem v otázkách odškodnění obětí nacismu pan Jiří Šitler. Při oficiálních jednáních se mu prý říká velvyslanec se zvláštním posláním.
Ve středu zvítězilo Divadlo Na Zábradlí, neboť mu foyer zůstane až do června. Ale od podzimu 2015 už budou návštěvníci chodit do hlediště přes zastřešený dvorek.
Ve čtvrtek oznámil Pavel Mandys, že do soutěže Magnesia Litera bylo letos přihlášeno 349 titulů. Zázrakem to je stejný počet jako loni. Předsedou poroty, v níž nově zasednou i členové Asociace spisovatelů – protože chtějí dohlédnout na to, aby se konečně ocenila ta pravá kvalitní literatura –, bude Jan Šulc, známý český editor a šedá eminence nakladatelství TORST.
Jedna taková literární kvalitka, Padesát odstínů šedi, se dočkala své filmové premiéry. Bohužel byl snímek zakázán v Číně, Malajsii, Indonésii a Keni.
V sobotu se slavil svátek svatého Valentýna. Svátečním na druhou se stal tento den pro režiséra Panhabiho, který se svým filmem Taxi získal na Berlinale Zlatého medvěda.
Gratulace míří i členům českého PEN klubu, kteří se dočkali devadesátého výročí založení tohoto spolku, u jehož počátků stál Karel Čapek.
Mimořádná příloha pro čtenáře Nedělničky
Werichova vila a její využití je jedno z témat, které si zaslouží více pozornosti. O dům se dohaduje nemálo lidí, proto si říkám, že je načase představit návrh, který má jasný koncept a přiláká návštěvníky ze všech koutů různých republik. Zároveň zohledňuje požadavek mladé Asociace spisovatelů, aby Praha konečně měla dům spojený s literaturou. Můj projekt však jejich potřeby obohatil o myšlenku kulinářského zážitku s mistry, neboť kuchařina je momentálně na vzestupu.
Po celé zahradě a interiéru vily je potřeba instalovat drobné kolejničky. Ty by zajišťovaly náhodný, ale plynulý pohyb dvou voskových figurín – Vladimíra Holana a Jana Wericha – v objektu. Návštěvník by je mohl buď následovat, nebo jimi být třeba přepaden zpoza rohu.
Ve chvíli, kdy by se k sobě figuríny přiblížily, nečekaně by proti sobě vypálily voskovými pěstičkami. Werich by u toho křičel „Na forbínu!“ a Holan by odpovídal: „S Hamletem!“ Tato venkovní expozice by byla funkční pouze v zimním a podzimním období, aby nedocházelo k roztavení mistrů.
V letním a jarním období by se otevírala druhá část interaktivní expozice vily. Ta by probíhala v pokojíčcích mistrů. Při návštěvě Holanovy pracovny byste mohli sdílet intimní moment s básníkem. Po vhození dvacetikoruny – symbolicky – do mistrových uší, by Holan vyplivl do připravené sklenice 1 dcl červeného vína a z rukávu by vysypal tři kolečka salámu, který měl tak rád. V průběhu konzumace by Holan voskově vykřikoval: „Tato poustevna, kde si člověk stříhal vlasy křížem, / aby se zbavil hříšných myšlenek.“
Následně by se návštěvník dostavil do druhého patra, kde by ho očekával rozesmátý herec. Po vhození dvacetikoruny do Werichova nosu by z mistrova rukávu vypadl na připravený talíř krajíc chleba pomazaný škvarky. Posléze by se ozvalo: „Mějte dobrou náladu!“ Po vyslovení tohoto zaklínadla by se figura zachmuřila a odmlčela, aby potvrdila teorii smutných klaunů. Po zbytek času, kdy bude návštěvník přežvykovat svůj škvarkový chleba, by na něj Jan Werich velmi tragicky zíral.
Veškeré víno i jídlo požité návštěvníky expozice by se hradilo z grantu nazvaného „Zpij se s mrtvým mistrem!“.
Domnívám se, že realizací takového projektu by se stavba stala dostatečně proevropskou a moderní. V opačném případě navrhuji, aby se vila nechala zchátrat, neboť místo, které vydalo jedno geniální dílo, už těžko vydá druhé a zaslouží si taky trochu odpočinku.
