LITERÁRNÍ BAŠTA

Byla i nebyla jedna tajná komnata. Už odpradávna se v ní setkávali stoupenci Velké Cibule – mrum, mrum –, aby objasnili záhady veškerenstva. Usadili se kolem hranatého stolu, zabořili nosy do polívky a propletli svá dlouhá vousiska. Toho dne však Velká Cibule nepřišla.

„Kde je Velká Cibule?“ podivili se všichni.

„Dnes za námi přijede návštěva,“ řekl První Básník nesměle.

„Mrum, až z Kanady, mrum,“ dodal Druhý Básník a rozbalil si lízátko. „Tak se Velká Cibule schovává.“

Třetí Básník si poručil všechno jídlo z lístku a čabajku dvakrát: „Dal bych si všechno z jídelního lístku a čabajku dvakrát, ať se na něj posilním.“

„Mrum,“ povzdechl si Architekt, „třeba bude vědět něco o třech opěrných bodech.“

Režisér (vleže): „Ten si se mnou zatančí!“

„To bude nadreálná návštěva!“ zaradoval se Čtvrtý Básník a posunul si brýle na kulatém nose.

Antikvář si povzdechl – ach.

Tu se otevřely dveře a do tajné komnaty se nahrnul dav, který chtěl také spatřit Kanaďana na vlastní oči.

Pak se nahrnuli Podzemníci a zamířili rovnou do sklepa a mžourali na sebe ve tmě. Broukali staré rytmy a nenápadně se kroutili, aby vyvolali časy minulé: „Vyvoláváme časy minulé, brum.“

„Už ho vedu!“ vykřikl nahluchle Pátý Básník ve dveřích. „Stíhá nás Nakladatel.“

Nakladatel: „Stíhám vás,“ řekl a poťouchle se usmál.

První Básník se zalekl. Samým studem zalezl pod stůl a přikryl se kobercem.

„Budeme tančit!“ vykřikl polehávající Režisér.

Antikvář povzdechl – ach.

Druhému Básníkovi překvapením vypadlo z pusy lízátko.

Architekt hledal tři opěrné body a ničeho si nevšiml: „Hledám tři opěrné body. Ničeho si nevšímám.“

Třetí Básník hltavě dojídal druhou čabajku, aby se mohl s Kanaďanem pozdravit, když si uvědomil, že nemá dost chleba: „Ještě chleba!“ poručil naléhavě.

Podzemníci se vyhrnuli nad zem, zalekli se světla a s hlasitým zaduněním se svalili zpátky do sklepa. Nadělali však takového hluku, že přivolali tři Strážníky.

„Stráž, stráž!“ zvolali tři Strážníci ode dveří.

Ajajaj – zaúpěl První Básník a přetáhl si koberec výš přes hlavu.

Antikvář se pousmál – ach.

Druhý Básník se zasmál – he.

„Pozor, jeden Básník je pod kobercem!“ poznamenal ze země škodolibě Režisér.

Třetí Básník labužnicky pomlaskával.

Kanaďan z radosti vyskočil na stůl a zadupal.

„To je nadreálné!“ zatleskal Čtvrtý Básník.

Tři Strážníci zakroutili hlavami. Byli z toho celí ubásníkovaní: „Jsme z toho celí ubásníkovaní!“ pohotově vzali do rukou pouta a obušky, že to slovíčkaření rozeženou.

Podzemníci se znovu vyhrnuli nad zem a radostně se chystali všechny tři Strážníky obejmout, že je to jako v časech minulých, kdy byli mladí: „Jsme zase mladí!“ křičeli.

Kanaďan řičel a dupal. Básníci kroužili kolem stolu. Chtěli se taky nechat rozehnat, jenže jim mezitím srostly vousy dohromady, proto kroužili a mručeli: „Jak jen se vymotat z té šlamastyky, mrum?“ Druhý Básník zíral na rozdupané lízátko, Třetí Básník si otíral mastná vousiska, Čtvrtý Básník konečně našel nadreálnou inspiraci, jen ten První Básník se krčil pod stolem zabalený do koberce, že mu koukala jen dvě očiska. A kolem nich válel sudy Režisér a měl radost.

Antikvář si povzdechl – ach.

Architekt našel tři opěrné body: „Mám vás!“ ukázal na tři Strážníky.

Tři Strážníci se na sebe podívali, protože nevěděli, co teď mají dělat: „Co teď budeme dělat?“ kroutili hlavami.

Vtom vešel do kavárny Právník: „Mrum, mrum, jsem Právník!“ promnul si pěstěný knír a zahleděl se přísně na tři Strážníky.

Tři Strážníci se zalekli: „Zalekli jsme se!“ vykřikli a pomalu začali couvat z tajemné komnaty pryč. Kanaďan se schlíple odmlčel, že to takhle nenechá: „Já to takhle nenechám!“ odtušil a vyběhl za třemi Strážníky. Tři Strážníci se dali do běhu, za nimi běžel Kanaďan, za ním utíkali Podzemníci, za nimi válel sudy Režisér, s povzdechem běžel Antikvář, za ním utíkal Architekt a za nimi běžel celý dav. Druhý, Třetí i Čtvrtý Básník, jak srostli vousisky dohromady, usedli zpátky k hranatému stolu, a jak se opřeli lokty o sebe, sedí dodnes. Jen První Básník se skrývá pod stolem a stydlivě žmoulá rohy koberce.