Nedělnička CXXXVII
Před 4 lety ·· Barbora Čiháková
Jak mnozí zaznamenali již počátkem tohoto týdne, celou Evropu pobolívá hlava, trpí únavou, občasně omdlévá a nemá daleko k srdečnímu selhání. Nad Kanadou je tlaková níže, a tak nad Evropou výše, dopady to má různé, jak ostatně ukázaly zprávy z tohoto týdne. A Nedělnička by se ráda věnovala všemu – prezident Trump má nový rekord v počtu vydaných zpráv na Twitteru za jeden den, Adriana Krnáčová připravuje nový román s autobiograficky laděným názvem Hydra, egyptská mumie dostala zpátky po 3000 let hlas a zoo v El Pasu připravuje speciální akci na svatého Valentýna, která zahrnuje interakci švábů a surikaty. Žel Nedělnička se stala obětí dvou textů, a tak jí nezbývá než odstartovat uplynulý týden čtvrtkem, ať si to odbudeme rovnou.
Už předminulý týden citoval Nedělničku ve svém textu Jiří Flaišman a jen o týden později se Milan Ohnisko rozzlobil na Jiřího Flaišmana v úvodníku Tvaru. Přitom jediný, kdo může vzplanout hněvem, je Nedělnička. Abychom si to vysvětlili: přebíráte, pane Milane Ohnisko, citaci od Jiřího Flaišmana, ale neznáte Nedělničku, jinak byste si ji nepletl s Barborou Čihákovou. Řekněte sám, vy byste si tohle nechal líbit? Vždyť je ta paní Čiháková najednou všude. Píšete: „Před pár dny vyšel na webu i-kanon text nazvaný ‚Ještě trochu trapnosti‘. Jiří Flaišman to vzal zgruntu a svůj výsměch Tvárnici vypolstroval citátem z podobně laděného textu Barbory Čihákové… Pokud by oba soutěžili o cenu ‚Jak něco poflusat bez ohledu na fakta‘, těžko předvídat, kdo by vyhrál, našlápnuto mají oba solidně.“ Jenže Nedělnička „nefluše“, natož aby poflusávala, ona jenom plive, pane Milane Ohnisko, nikterak si v tom nelibuje a používá k tomu žánr fejetonu – ale to byste musel někdy číst Nedělničku celou. Nedělnička zato četla celé propozice Tvárnice, pod nimiž jste podepsán (kupříkladu: „Úkolem takto zvoleného Kritika roku bude sledovat původní českou literární produkci, která vstoupí do veřejné komunikace v daném kalendářním roce. O průběhu svého sledování a hodnocení bude Kritik roku podávat pravidelné zprávy formou studie, eseje či rozhovoru, které budou zveřejňované na stránkách Tvaru…“), a nemůže si je dát dohromady s větami, pod které jste se podepsal nyní („A že někdo třeba pro Tvar ‚ani psát nechce‘? Tak pro něj psát nebude, tak prosté to je“). Inu, pravidla – tvárnost sama, vždyť ostatně „z ceny, která má váhu“ se dle vašich slov nyní stala „hra“.
Jak se však ukázalo v úterý, ani pan Lubomír Zaorálek si nejspíš nepamatuje, co říkal před několika lety v památném rozhovoru pro DVTV. Tehdy na adresu uprchlíků užil výrazů jako „distribuce“ a „vybírat si“. Vzpomenout těchto památných slov je třeba v situaci, kdy nynější ministr kultury na adresu ředitelky lidického památníku prohlásil, že „postrádala empatii nutnou pro jednání s přeživšími“. Přitom nezbývá než doufat, že ani přeživší, ani pan ministr neznají novou knihu Jiřího Padevěta Dvacet minut na vsi.
Ve středu se objevil vskutku zajímavý návrh ministerstva vnitra, že by soudy v budoucnu neměly mít možnost brát lidem s omezenou svéprávností (tj. například psychicky nemocným nebo mentálně postiženým) volební právo. Na lepší časy se můžeme těšit již v blízkém horizontu příštích voleb. Nedělnička doufá, že nesvéprávní lidé budou moct i kandidovat do Poslanecké sněmovny nebo Senátu a díky tomu se po taškařicích posledních let konečně dočkáme trošky důstojnosti.
Jak ukázal pátek, postaví studenti architektury v Brně malou oázu. Bude to záhon s konstrukcí a s fólií, uvnitř bude růst kerblík i kedluben. Nebude ji možno přehlédnout, překlene celé město. Ve stejný den našli vědci na Vesuvu mozek, který se během erupce proměnil ve sklo. Nezbývá než čekat, co za pár let vykrystalizuje v Brně. Jak ukázalo poslední číslo časopisu Host, bude to jistě stát za to.
V sobotu začali v Jeseníkách sloužit policisté na lyžích. Prý jsou tam nejen kvůli pocitu bezpečí, ale též jako atrakce. Mezitím se poprvé po šesti letech v Pchjongjangu objevila teta Kima Čong-una na veřejnosti. Jak uvedl americký novinář Oliver Hotham: „Je to rovněž připomínka, že severokorejský režim je brutální a zvláštní, koneckonců sedí vedle muže, který nařídil popravu jejího manžela.“
A tak tu máme závěr týdne. Nedělnička by ráda připomněla, že zemřel Terry Jones. A proto se s vámi loučí s dobrou radou z arzenálu Monty Python: „Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ I do dalšího týdne jen to dobré, a texty čtěte také jen dobré, ne ty hněvem zapálené, které připomínají mučicí nástroje – ať z toho nezblbnete.