LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nedělnička CXXXVI

Před 4 měsíci ·· Barbora Čiháková

Ocelové nebe, a sněhu by se nedořezal. Blíží se únor, ale jako by byl sotva říjen. Těžko říct, co je to za roční období, tolik smutku – jak se povídá, koho nevezmou Vánoce, odnese si leden, a koho nevzal podzim, odnese si březen. Byl to dlouhý týden, zakalený, odešel Josef Čermák, odešla Madla Vaculíková.

Začátkem týdne si Nedělnička přečetla legrační text (hledejte ho v posledním čísle časopisu A2 pod názvem Nerozlomný kruh ženských literatur) od Jakuba Vaníčka – editora a antikváře s rafinovaným florianovským platebním systémem, kdepak EET. Vzpomněl si na takzvanou ženskou literaturu: „Navrhuji zachovávat velkou obezřetnost zejména tehdy, začne-li se šéfredaktor jistého literárního žurnálu rozplývat nad tím, že právě teď máme to štěstí číst knihu, která završila naše dlouholeté čekání na velký společenský román. Tehdy, právě tehdy totiž máme šanci zahlédnout kontury vskutku pokleslého čtiva.“ A to snad ani netušil, že tuto sérii nádherného čtiva obohatila nově i Magdaléna Platzová deníkem studentky z roku 1989 Máme holý ruce – máme se opět na co těšit neboli rozlučme se demlovskou parafrází: ocitáme se ve společnosti divných publikací.

V úterý zemřel Josef Čermák – literární historik, editor, překladatel, dlouholetý redaktor nakladatelství Odeon. Pokud byste si chtěli poslechnout, co se muselo učinit, aby zde vyšel Joyce, Proust nebo Kafka, pusťte si na Vltavě jeho vizitku. Nedělnička dále doporučuje desetidílný cyklus Osudy (klikejte rychle, než to zase zamknou), v němž Josef Čermák rekapituluje své celoživotní putování. Znovuuvedením rozhovoru připomněla Josefa Čermáka i revue Babylon (rozhovor Vás pochčiju jak sněhuláka vedl Petr Placák): „[…] Ale vážně řečeno: důležitá je myslím otázka, jestli kniha je svou podstatou skutečně stejné zboží jako káva nebo bůček.“ K tomu by pro srovnání bylo dobré připomenout rozhovor s novým šéfem Euromedia Group (aby bylo ironii učiněno zadost, tento kolos požral i značku Odeon) Lukášem Novákem, který se před nedávnem dal slyšet, že káva stojí sto korun, kniha pár set. Když dáte tolik za nápoj, za knihy byste mohli ještě přitlačit. Jakýpak copak – noblesa odchází, hochštapleři zůstávají.

Ve středu Nedělnička zjistila, že se koncem ledna chystá velká konference o prokrastinaci. Bude tam účinkovat spousta koučů, ale také třeba technologický evangelista nebo autorka fitness projektu. Bohabojnou akci doporučuje Nedělnička zejména všem kantorům – jak se totiž nedávno dal slyšet náš ministr školství, nepotřebujeme učitele, ale kouče. Pokud se tam nebudete moct dostavit, začněte například od publikace Koučování pro manažery aneb Všichni mají potřebné zdroje pro své cíle.

Ve čtvrtek zaznamenala Nedělnička smutnou zprávu. Produkce filmů o Jamesu Bondovi totiž potvrdila, že dalším Bondem určitě nebude žena. Přitom jsme všichni doufali, vždyť v užším výběru byla i Saskia Burešová.

V noci ze čtvrtka na pátek zemřela Madla Vaculíková. Byť bývá mnohdy zastiňována svým manželem, dají se dodnes dohledat v antikvariátech její dvě knihy z devadesátých let (Drahý pane Kolář… první díl z roku 1994, druhý 1999). Pokud byste si chtěli vzpomenout na raná devadesátá léta a nenahlížet je jenom jako mýtus zlatého a radostného období, Nedělnička doporučuje tyto knihy k přečtení. Jako málokdo se vrací ke křivdám padesátých let, o kterých se tehdy povážlivě mlčelo: „Nemenší pohyb je v naší společnosti. Jakési napětí, nervozita, obavy. Stálé obavy z komunistů. Znovu ovládají řečnické tribuny, znovu slibují, co oni nikdy nemohou splnit. […] Legislativu šroubují na staré zákony, největší zločiny jsou promlčeny, třetí odboj není uznaný, rehabilitace se táhnou a stejně jsou zase řešeny komunisty […]. Všechny ty hrůzy v Domečku v Kapucínské uličce znám, vím, co se dělo ve věznici v Opavě, už mnohokrát jsem slyšela o hrůzách v uranových dolech, na Pankráci, na Borech, ale znovu sedím jak uštknuta nemohoucností a brečím vzteky. Pan Václav hlásá světu o všech odstínech mravnosti, a tady tolik špíny a nemravnosti opomíjené, neřešené. […] Svatá prostoto! jednou se začít musí, jinak začneme vést děti k tomu, že být sketou se vyplácí. Stále se mluví jen o majetcích, obchodu a nepodstatnostech (Praha 5. května 1992).“

Abychom se vrátili k závěru týdne. V sobotu zaznamenala Nedělnička novou reklamu firmy McDonaldʼs určenou pro mladé lidi: „Práce v Mekáči rozhýbe tvou budoucnost.“ Totiž jednou na vejminku, až vám bude přes osmdesát a až se budete radovat, že jste se konečně dočkali vysněného důchodu, a budete si připadat jako babky a dědci a ve světě už pro vás nebude místo, ještě si rádi vzpomenete, jak ten celý život nastartoval mop na podlaze, otáčení „masa“ na výdejně a noční směny. Na celou tu nádheru. To pak budete ještě rádi, že nám tu zůstalo i nějaké to dobré dílo, kterému se konečně můžete věnovat, a třeba budou knihy Madly Vaculíkové ještě stále k dispozici v antikvariátu. Tak nezapomeňte a čtěte. A pokud byste radši sáhli po něčem veršovaném, Nedělnička doporučuje dílo Jana Zahradníčka, ostatně 17. ledna uběhlo celých 115 let od jeho narození. Vše dobré i do dalšího týdne, a čtěte, je to možné i s mopem v jedné ruce.