LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nedělnička CXXXIV

Před 6 měsíci ·· Barbora Čiháková

Máme tu třetí adventní neděli: „Radujte se v Pánu, vždycky, znovu říkám, radujte se!“ Jak ukázal celý uplynulý týden, máme za sebou spoustu cen, objevů i předávání, a tak mají mnozí k radosti skutečný důvod, žel závěr týdne ukázal, že nám ostatním je leda tak do breku. Vítejte u dalšího zpravodajství z domova i ze světa.

V pondělí převzal Cenu Jaroslava Seiferta filozof Miroslav Petříček: „Od začátku mám pocit, že se této ceně musím omluvit. Přece jenom, uděluje se ve jménu básníka a upřímně řečeno, poezie a filozofie, přinejmenším na první pohled, k sobě mají hodně daleko.“ Nedělnička musí souhlasit, nediví se filozofům, že pociťují k literárnímu projevu nedůvěru, kdo by tomu také důvěřoval, když si od začátku tropili básníci ze všeho legraci: „Dovedeme říkat mnoho lží podobajících se pravdě; ale když chceme, dovedeme také hlásat pravdu.“ Ale co čekat od autora, který napsal též tyto verše: „Při močení se nikdy neobracej ke slunci; / vyčkej, až zajde; nebo zvol dobu před východem; / nedělej to u cesty a neodhaluj se; / božský muž to vykoná vsedě u zdi dvora.“ Pak se nemůžete divit Platonovi ani jiným, že chtěli všechny básníky z obce vyhnat, z takového Wernische by klidně i zešíleli. Klobouk dolů před panem Petříčkem, že se snaží tento spor znovu urovnat, žel málo platné, filozofie bude mít zase poslední slovo, poezii to bude jedno, filozofii se ona totiž nezodpovídá. I tak panu Petříčkovi Nedělnička přeje mnoho zdaru do další práce.

V úterý vypovědělo Rusko dva pracovníky německého velvyslanectví – prý v odvetě za vyhoštění dvou ruských diplomatů. Je to plichta, ale nikdo nikdy neřekl, že to už nebude pokračovat. Týž den v tiskové zprávě České psychiatrické společnosti Petr Popov uvedl, že v čase Vánoc a Silvestra pijí i lidé, kteří běžně alkohol neužívají, a dodal: „Pokud je alkohol konzumován nepravidelně, v malých dávkách, a ne formou nárazového pití velkých dávek, lze hovořit o střídmé, nízkorizikové konzumaci.“ Nedělnička všechny pozdravuje a vzkazuje, pokud si nechcete během vánočního stresu přivodit otravu, začněte konzumovat již teď, včera bylo pozdě.

Ve středu uběhlo přesně sedmdesát let od číhošťského zázraku. Vzpomeňte Josefa Toufara, ideálně četbou veršů Jana Zahradníčka: „Ale co se s tebou stalo / v Číhošti? / Jako rubáše ždímané v brodech žalu / zkrouceno dřevo kmene tvého / tím vychýlením tak náhlým, tak úpěnlivým / z propasti nahoře do propasti dole. // Takové gesto Boží, jež rozčíslo nebe smutných časů, / nechávajíc dál vlažné vlažnými, / netečné netečnými / a jen pár srdcí za svědky vzalo si…“

Sice vás toto nebude pravděpodobně zajímat, ale ve čtvrtek k Nedělničce doputoval vězeňský spis Karla Pecky, o kterém Nedělnička dlouho nevěděla, jestli existuje, nebo ne. Takto se Nedělnička dozvěděla: „Chování ve výkonu trestu má velmi neukázněné a byl 6× kázeňsky trestán pro závažné přestupky [pro vaši představu: jmenovaný ležel v zakázaném pásmu, jmenovaný svítil ještě hodinu a půl po večerce, jmenovaný též svévolně opustil nástup, aniž k tomu byl dán povel, a tak dále a tak podobně]… byl napomínán pro nepořádek a neukázněné vystupování. Je povahy samotářské, nevyrovnané až lhostejné… za poslední 3 měsíce plnil normu v průměru na 79 %. Jmenovaný nemá zájem o soc. soutěžení, nejeví žádného zájmu.“ Jak se ukazuje, byl Karel Pecka celých deset a půl roku nenapravitelným živlem beze smyslu pro pořádek. Čest jeho památce a naději všem bordelářům!

V pátek bylo svaté Lucie: „Hospodáři s hospodyní, my vás prosíme, / dovolte nám hospodařit ve vašem domě. / Cukroví vám napečem, celý byt vygruntujem / a ještě vás, milej pane, vyfešákujem.“ Nedělnička připomíná, že svatou Lucii prosili lidé o ochranu před očními nemocemi, bolestmi v krku, infekcemi a úplavicí – kdyby náhodou.

V sobotu byla vyhlášena pravidelná anketa Kniha roku Lidových novin. Zvítězil Michel Houellebecq, na druhém místě se umístil Petr Čornej, kterého Nedělnička tímto zdraví. Ovšem na třetím místě se objevila Alena Mornštajnová. Ve svých denících kdysi Jan Zábrana na adresu Peckova Štěpení napsal: „Přečetl jsem Peckův román Štěpení, který vydal Škvorecký v Torontu. Jazykově je to šunt – fráze, klišé, naivity; ten pokus o ‚historickou paralelu‘ skoro směšný; neobratně stavěné, těžkopádně sesazené…“ Obávám se, že kdyby Jan Zábrana býval věděl, že někdy napíše paní Mornštajnová Tiché roky, divil by se, co je jazykově i kompozičně možné. Ke konci celé pasáže Zábrana doplnil: „O literaturu ale asi vůbec v této chvíli nejde. Pecka je spisovatel, ta základní síla v tom je – i kdyby psal ještě hůř…“ Na adresu autorky Tichých roků se dá leda tak konstatovat, že paní Mornštajnová není spisovatelka, že v tom žádná síla nikdy nebude a že hůř už psát nemůže. Těžko souhlasit se Zbyňkem Černíkem, který tvrdí, že se „česká literatura může chlubit velkou romanopiskyní“, spíše se dá souhlasit s Romanem Jochem, který tuto knihu vybral na základě doporučení své patnáctileté dcery, neboť „líbila-li se knížka jí, je dosti pravděpodobné, že se bude líbit i mnohým slečnám dalším“. S věkem se ta situace však mění.

Všem zúčastněným a oceněným opravdu ze srdce gratulujeme a posíláme pozdravy Gretě Thunbergové, která dnes v přeplněném vlaku projížděla Německem. Má štěstí, že nemusela přestupovat do vlaku Českých drah: jak se traduje, na něco je i síla Boží málo. I do dalšího týdne jen to dobré, a až budete číst, vyhněte se všem pitominám, ať nezblbnete, před svátky to hrozí nám všem. A radujte se, i kdyby zrovna nebyla neděle.