LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nedělnička CXXXII

Před 3 dny ·· Barbora Čiháková

Jak Nedělnička slíbila, dokončíme tento týden rekapitulaci posledních dvou let. Držte si klobouky, bude to jízda.

Abychom si shrnuli zprávy o výročích – roku 2018 proběhl videomapping na budově Národního muzea, letos na budově Akademie věd. Jeden připomněl vznik Československa, druhý sametovou revoluci. Rozdíl mezi nimi nebyl žádný. Naopak se dá konstatovat, že za posledních třicet let jsme dokázali vstoupit do NATO a EU a vyhrát Nagano. Ostatní léta symbolizovala změť barev, což naznačuje, že jsme zde buď za posledních pár let neudělali nic, nebo jsme je všichni strávili na LSD (myšleny jsou drogy, nikoli metodologie monitoringu ptactva). K výročí se vyjádřili i rozhněvaní takřka mladí muži, kteří vydali prohlášení, snad aby připomněli, když je na pódia nepozvali, že tu jsou také. Řekli, co jsou, co oceňují, s čím se nesmíří, k čemu vyzývají a že jsou odhodláni. (Pro všechny, kteří jejich rezoluci dočtou do konce, jsou připraveny odměny – pište si o ně do Knihovny Václava Havla.) Na slavnostním uvedení tohoto dokumentu se podával catering. Všechno jídlo bylo na přání jednoho z autorů podle kuchařky Václava Havla, kterou vydala zmíněná knihovna (poplatek za dvojnásobné užití prezidentova jména Nedělnička zaplatí, připište jí to na účet). Bylo tam leccos, co pan prezident vařil, ale hlavně polévky, protože ty měl prý nejraději, jak řekl Michael Žantovský. Díky této informaci si podala Nedělnička dvouletý grant, jehož výsledkem bude kniha popisující stravovací návyky československého disentu. Nejlépe nakonec uctili třicet let svobody v Dobrušce, kde k výročí požadují nový Lidl:

„Dobruška, město F. L. Věka,

na Lídl tu každý čeká,

v bříšku kručí, srdce bolí,

za sjezdem jen díra v poli,

tam, kde už měl Lídl stát,

zatím pole, hroudy, lad.

Lídle, Lídle, Lídle,

chcem prožitky mít v jídle,

tak prosba letí v dáli,

ať už tě tu postaví,

ať je zima, nebo hic,

v Penny stále nemaj nic,

co přeješ si, tam není k mání,

výstavbě Lídlu někdo brání,

milí lidé z Dobrušky,

ten měl dostat do …

Chceme Lídl místo žita,

ať už skončí totalita

jednoho Marketa!!!“

Pro další mutace moderní východočeské mystiky sledujte nástěnky tohoto řetězce. Snad budeme jednou i v Praze bojovat proti totalitě aspoň tak jako na východě.

Dále by se Nedělnička ráda omluvila Spielbergovi, že si dělala legraci z jeho Schindlerova seznamu, též Polanskému i Benignimu. K revizi názoru došlo po zhlédnutí filmu Nabarvené ptáče, kde se projevily autorovy zkušenosti z jeho předchozí filmové produkce. První polovina je Tobruk, druhá Mazaný Filip. Zdá se, že se filmy do hlavní benátské soutěže vybírají obálkovou metodou.

Mezi české básníky za poslední dva roky doputovaly nejnovější trendy. Tak jako ve světě i zde se začal prosazovat směr/skupina/ma­nifest (nehodící se škrtněte) zvaný ekolyrika. Pokud váháte, kdo patří mezi ekobásníky, věřte, že už tam byli nedáno zařazeni Walt Whitman a jeho Listy, Emily Dickinsonová za verš „naděje je to s křídly…“, ale též William Wordsworth (narcis), samozřejmě zazněl i Jakub Deml (Ptačí budky), když na to přijde, hodil by se tam nejen Jaroslav Vrchlický za starost o tchoře, ale i Kolářova Játra. Nezapadl by ani Ivan Wernisch za pěstování vycpávek do vysokých hodnostářských čepic. Z českých mladších autorů tam jsou všichni, kteří se rádi angažují. Pokud jste si mysleli, že jde o to, vrátit poezii přírodní motivy nebo upozornit na to, že planeta vymírá, tak jste naletěli. Ve skutečnosti jde o pokus vrátit do poezie fantazii a příběh, tentokrát však není inspirací ani Kalevala, ani Holan, ale Pratchettova Barva kouzel: „Mrakoplašův jazyk těžce zápasil se všemi podivně seskupenými hláskami, které tvořily to slovo v Dvoukvítkově rodném jazyce. ‚Ekolyrika?‘“ Všem čtenářům poezie přeje Nedělnička pevné nervy, aby tento environment zvládli.

Pokud jste doufali, že výčet literárních cen z minulého týdne je již kompletní, tak jste se spletli. Probíhá totiž již třetí kolo Tvárnice, soutěže literárního čtrnáctideníku Tvar o nejlepšího literárního kritika. Zajímavé je, že se do této soutěže nikdo dobrovolně nehlásil, z nominací se nedá takřka ani odhlásit a cenu nikdo nechce, protože to znamená, že musíte celý rok psát pro Tvar recenze a jiné texty. Prozatím vyhrávali lidé, kteří do Tvaru psali i před oceněním, ale co se stane, až bude zvolen někdo, kdo tam ani psát nechce? Pokud byste chtěli někoho ze svých známých uvést do trapné situace, hlasujte, bude legrace.

Mezitím se rozhodla Česká národní banka, že pohrozí žalobou Paralelní Polis za to, že používají sousloví „pamětní mince“. Firma Orion zpanikařila a okamžitě ukončila výrobu oblíbených pochutin ve zlatém alobalu se slovy: „Nikdy tím nikdo neplatil. A sbírat se to také nedá, vždyť to plesniví.“ Automaty na pamětní mince zmizely ze všech zoologických zahrad, nepomohl ani řev, křik a slzy dětí, které skandovaly: „Vraťte nám ty s tučňáky!“ NLN obratem stáhlo knižní novinku Příběhy starých mincí – co kdyby, člověk už si tady nemůže být vůbec ničím jistý. (Poplatek za užití tohoto sousloví nebyl uhrazen a nebude – brekeke.)

Nakonec už jen tip na výlet: honem spěchejte do kutnohorské kostnice, tamní farnost tam totiž zakáže selfie. Tak ať máte ještě doma nějakou pěknou památku. Ostatní důležité zprávy se vynoří postupně, až to budete nejméně čekat. I do dalšího týdne jen to dobré, a vážně – nezblbněte, šíří se to jako infekce (jako vhodný lék proti projevům mentální slabosti i idiocie doporučuje Nedělnička facebookové stránky nakladatelství Oikoymenh).