Nedělnička CXVII
Před 7 lety ·· Barbora Čiháková
Odmávli jsme květen. V poslední májové noci zemřel celosvětově uznávaný dirigent Jiří Bělohlávek. Za dva dny ho následoval Jaroslav Kořán, překladatel a první porevoluční primátor Prahy, mimo jiného i návštěvník pravidelných pátečních obědů v Literární kavárně v Řetězové. Dá se to na to odpovědět jedině vonnegutovsky: „Tak to chodí.“ Zbylé zprávy týdne, možná nadějnější, vizte níže.
V pondělí k Nedělničce doputovala vzácná knížka, Petr Hruška, ostravský básník, vydal v nakladatelství Argo novou sbírku Nevlastní. Pokud o ní nevíte, okamžitě ji vyhledejte, neboť je to krásný příběh, však posuďte sami z krátké ukázky: „Celé odpoledne se potkáváme / v členitém domě / v barevných světlech zavařenin / Z trávy přiběhne dítě / drobounce / tiše kramaří v naší jistotě“.
S úterní půlnocí vyslal americký pomatenec převlečený za prezidenta do světa nové slovo „covfefe“. Spustil tak lavinu dohadů a sérii objevných článků o možném významu tohoto novotvaru.
Ve středu jsme si připomněli významné výročí spojené s Martinem Lutherem. Ve Wittenbergu na tradici jeho učení navázali poměrně svérázným způsobem. Svůj provoz zahájil žehnací robot BlessU-2. Začala reformace třetího tisíciletí.
S čtvrteční půlnocí vešel v platnost dlouho ohlašovaný zákaz kouření. Před Hany Bany nechali zastupitelé namontovat pilotní popelník, jehož výtvarné zpracování ovšem odmítají magistrátní památkáři. Pravdou zůstává, že se nejedná o tvůrčí estetický počin, ale díru v zemi s mřížkou a modrou cedulkou s panáčkem ve výhružném gestu; pro idioty je grafika doplněna šipkou. Zatím funguje ve zkušebním provozu, ale třeba se osvědčí.
V pátek se v Divadle Na zábradlí odehrála premiéra zbrusu nové inscenace AnderSen. Je to dramatická koláž z pohádek a deníků známého spisovatele H. CH. Andersena. Jinak v mnohém autoři Jan Mikulášek a Dora Viceníková úspěšně vykradli a parafrázovali své předchozí inscenace. Snaha šokovat intimními vzpomínkami herců, které tvoří jednu z linií inscenace, nefunguje. Nemá to tvar, není to příběh, inscenace postrádá jakoukoli dramaturgii. Herecky je to skvělé, výtvarně je to detailně propracované, scéna v pojetí Marka Cpina je megalomanská, ale to základní nahradit nedokáže. Vlastně by se to dalo charakterizovat jako pohyblivé živé obrazy.
V sobotu nás informovala ČTK, že se chystá choreografie k projektu Tanec pro vodu, který má všem lidem na světě připomenout akutní nedostatek tohoto živlu. Jestli se protančíme k hospodárnějšímu chování, však vzbuzuje pochybnosti.
A tak je tu neděle. Francouzský deník Le Monde představil několik projektů, které by měly zachránit planetu. Patří mezi ně ekologická sprcha, která umí recyklovat vodu, dále nová metoda transformace kancelářského papíru na toaletní papír, pračka Xeros, které stačí jen miska vody na celý koš špinavého prádla, a mnoho dalších. Jestli přístroje využijeme v praxi, je však nejisté. Pravděpodobně zůstanou nadějnými prototypy pro příští generace, neboť dnes jejich cena značně převyšuje finanční možnosti běžného spotřebitele. „Tak to chodí.“ Ale snad to bude v červnu všechno o něco lepší, minimálně v literárním světě se chystají určité změny, neboť trojice Jiří Flaišman, Michal Kosák a Michael Špirit spustila nový internetový časopis pro kritiku. Do dalšího týdne jen to dobré.
