LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nedělnička CXIV

Před 7 lety ·· Barbora Čiháková

Jak se ukázalo, všichni se snažili, co se dalo, aby ten svět zas o trochu víc podělali. Kauza Babiš se proměňuje v přestřelku blábolení, aféra recitace Bondyho veršů se rozrůstá všemi deníky i týdeníky a náš prezident se mezitím v Číně učí od Putina, jak zlikvidovat novináře. Tak prý to byl bonmot. Od rána občasně prší. A Kajínek bude již brzy hledat práci. Kombinaci těchto událostí nedokázal předpovědět ani váš astrolog, protože tyhle synergie vyčte jenom Nedělnička. Pozor, jsou tu zprávy uplynulého týdne.

O pondělí z úcty ke všem pomlčíme. Den vítězství by měl probíhat důstojně, což – jak se potvrdilo – se vylučuje se současnou konstelací.

V úterním komentáři CEO Robert Němec vysvětlil, že pokud chcete patřit mezi ty nejlepší CEO, musíte číst aspoň dvě knihy měsíčně, neboť „svět je velmi složitý a stává se stále složitějším“. Takový Zuckerberg ty dvě knihy za měsíc přečte, ke všemu prý tlusté a odborné. Robert Němec však přinesl dobrou zprávu i pro všechny rodiče, neboť „50 knih za rok můžete přečíst, i když se staráte o dítě“. A zároveň Robert Němec potvrzuje: „… je blbost, že by se v pracovní době nečetly knihy. Je tomu přesně naopak!“

Ve středu ve svém krátkém komentáři v Lidových novinách Petr Zídek potvrdil, že on v pracovní době čte. Bondyho určitě. I když říká: „Bondyho báseň je možná literární veledílo – o jeho hodnotě nechť diskutují literární historici –, ale do školy prostě nepatří.“ Je to podle něj stejné, jako by chtěl někdo ve škole promítat Nymfomanku. Nejlepší je však závěr, v němž Petr Zídek srovnává vulgarismy u Bondyho s vulgarismy, které slýcháme z úst našeho prezidenta a ministra financí. Jaký je v tom rozdíl, ozřejmil na Bubínku Revolver Revue básník Petr Hruška; pokud text neznáte, čtěte zde. A ke zbylým textům na stejné téma by bylo zajímavé si zodpovědět otázku: Žijeme v roce 1977, 1987 či 2017?

Ve čtvrtek začal pod novým vedením Radovana Auera Svět knihy. Novinkou byly zadrátované knihy instalované před hlavním vchodem: asi umění. Dvě řady stánků s jídlem lemovaly hlavní cestu k Veletržnímu paláci a navrátivší se malí nakladatelé osaměli na vidrholci v iglú před pravým křídlem. A z těch zajímavých otázek, které se ozývaly napříč pořady, jsem si nejvíc oblíbila tu, která zazněla při předávání Ceny Jiřího Theinera Edgaru de Bruinovi: „Proč na předávání ceny, která symbolizuje kvalitní překladatelskou i propagační práci české literatury v zahraničí, není ani jediný zástupce z Ministerstva kultury či Moravské zemské knihovny?“

A tak přišel pátek. Na Jatkách78 uvedl Cirk La Putyka premiéru Batacchia. Běžte, je to skvělé! Závěr je nicméně smutný. Nedělniččina nejbližší spolupracovnice, která odevzdala recenzi pro Aktuálně, zjistila, že byl její text zveřejněn bez autorizace, ačkoli se značnými změnami. Legrační byl celý proces. Text byl odeslán ve 23:00, potvrzení přijetí recenze přišlo o jedenáct minut později. Do 0:30, kdy byl článek poprvé zveřejněn, proběhla výměna dalších tří e-mailů, z nichž ani jeden nenaznačoval, že by mělo dojít k uveřejnění obratem. Zmíněná „redakce“ textu tedy proběhla během hodiny a půl, do níž se zároveň vešlo odeslání e-mailů, vyhledání fotografií a nahrání na internet. Nedělnička podotýká, že původní text přesahoval tři normostrany. Po další zdlouhavé komunikaci a naléhání byly odstraněny překlepy, které vznikly přepisy původního textu. Tak byla aktualizována druhá verze textu. S přihlédnutím k tomu, že v korektorně o víkendu nikdo není, to tedy není ničí chyba. Co by se hrozného stalo, kdyby dostala autorka šanci přehlédnout svůj text a kdyby se počkalo na korektory do pondělního dopoledne, zůstává otázkou. Dneska se spěchá. Současná finální verze již obsahuje většinu odpáraných částí, avšak stále zůstávají nepřesné výrazy, tedy slova „novota“, „novinka“ čtěte případně jako „aktualizace“. Na vypisování ostatního nezbývá prostor. Ovšem to důležité, co bylo vynecháno, jsou jména akrobatů a tvůrců, tedy je uvedu aspoň zde: Michal Boltnar – sólo na kruzích, Daniel Komarov – díky za dvojité salto, Jan Balcar – hudba, Ilona Jäntti – choreografie vzdušné akrobacie. Inscenace si zaslouží samostatný text, který vyjde jinde a v jiné podobě. Zároveň to však přináší otázku: Jakým způsobem se přistupuje k textům ve velkých internetových médiích, která čtou plošně všichni po celé republice? A co ještě dnes znamená slovo „redigovat“?

Jenže je neděle, tak se nehodlám rozčilovat, na to byl ten týden až moc dlouhý; navíc se mezi superpotraviny podle The New York Times opět probojovala kapusta. Když mohla být rehabilitována ona, může se poštěstit i naší novinářské kultuře. A to nejdůležitější na závěr – dnes je Svátek matek, a tak všem a té své dvojnásob Nedělnička přeje všechno nejlepší. A vám všem ostatním pokoj v duši, trochu legrace a hlavně dost času na čtení, měsíc se krátí a Zuckerberg má již určitě náskok.