LITERÁRNÍ BAŠTA

Sobota se překlenula s půlnocí do neděle, probudila se Nedělnička, poťouchle se směje. Tady ještě vládne noc, i když taková nesvá, kovově osvětlená, už dávno nad člověkem nebdí ani nepanuje. I zpitomělý drozd zpívá lampě – i když do jeho času ještě daleko –, zasloužil by si báseň, takovou stejně odvážnou, stejně marnou. Odpovídají mu zmatené sýkorky. Koncert na dohled od Národního divadla; snad tam ty melodie slyší, snad pochopí, že verše Manon mají ladit a vábit.

Doufám, že jsi stále v Kawasaki a bez počítače. Nezapínej ho, pokud bys tak učinila, vyhni se všem českým zpravodajským webům, nic nečti, i my s Nedělničkou jsme zalezly radši pod postel. Nevylezeme, dokud bude tohle běsnění trvat. Nejdřív to celé – včetně všech debat a rozhovorů – připomínalo absurdní drama, pak to mělo nádech grotesky. V tuhle chvíli dané situaci už nestačí ani jeden žánr. Dožít se toho Ionesco nebo Charms, nevěřícně by kroutili hlavou. Rády bychom Ti s Nedělničkou celou kauzu popsaly, ale bohužel se v ní nedá zorientovat. I Baldýnský si stěžoval, že ho čtení zpráv se jmény Babiš, Sobotka, Zeman v titulcích zdrželo v tramvaji, přejel o dvě stanice. Denně se to všude vtírá do zpráv, pod postelí (a snad i v Japonsku) je jediné místo, kam tyhle obludnosti nedosáhnou. Jedna z odlehčených zpráv dnešního dne (ale na stejné téma) na ČTK pravila, že se všichni obviňují ze lží, hojná je i frekvence vulgarismů. Babiš říká, že to Sobotka „podělal“, Bělobrádek tvrdí, že Babiš politiky při jednání poslal „do ženských pohlavních orgánů“. Zajímavé je to množné číslo, všichni přece víme, že se ze zásady posílá pouze do jedné, nikoli do dvou či několika. Sobotka nakonec vrátil úder, řekl, že Babiš stát „ojebal“. Na což postižený reagoval slovy: „[Sobotka] je největší svině, jakou jsem poznal.“ Proč vždycky všichni urážejí v daných situacích prasata, je na pováženou, vždyť za to nemůžou, řekla bych, že si to za všechny budoucí generace prasat dopředu vybrali už v evangeliu. Jenže asi nenaděláš nic. Plebejství, hulvátství, zmar – a pozurážená prasata trpí. Nemyslíme, že by se k tomu dalo říct něco dalšího, snad jim zaplatit kurzy slušného chování a rétoriky. I když s Nedělničkou dost pochybujeme, že by to jakkoli situaci zachránilo. Myslím, že sebou tatíček Masaryk škube v hrobě, když vidí, komu tu republiku založil.

I Praha skřípe podivnostmi. Radní se rozhodli, že v centru zakážou kola. Vedly k tomu stížnosti obyvatel na turisty, kteří jezdí na elektrokolech po chodnících. Policie nestíhá kontrolovat, kdo na čem jezdí, tak se pro jistotu zakázalo všechno. Píšeme Ti to hlavně proto, kdyby ses rozhodla jet do Ústavu na kole (sice to obyčejně neděláš, ale člověk nikdy neví, že?), tak už nemůžeš. Obzvlášť pokud bys jela přes náměstí Republiky nebo Celetnou. Ano, mohla bys přijet od Florence, jenže to nedává smysl – proč bys jela přes autobusák, když pojedeš z Nuslí? Navíc, jak víme obě ze Svědectví, i Deml se celý život obešel bez „Kola“, jeho dílo nemělo s „Kolem“ nikdy nic společného, takže hádám, že tuhle kratochvíli nebudeš ani Ty po svém návratu vyhledávat. Jediné, co je potřeba zodpovědět, je otázka kolovrátků. Na Nedělniččin dopis Magistrátu, jestli jsou ještě na Praze 1 kolovrátky povolené, však zatím nikdo nereagoval, ale slibujeme, že než se vrátíš, tak to rozlouskneme, abychom se nemusely propříště bát, že předeme proti zákonu.

Vím, že je to takové trochu zoufalé, věř však, že všechno nevypadá ještě tak černě. Třeba Cenu Arnošta Lustiga obdržela Dana Němcová, to napovídá, že to v té naší rodné krajině ještě nevypadá tak bídně.

Na rozloučenou posíláme s Nedělničkou krátkou Bondyho báseň, je to taková vzpomínka na newyorskou konferenci. Cyklista se ještě neozval, ale jak se zdá, dají se o ní najít zprávy i jinde:

„Na zasedání konference Magor nechodil

ale vrhl se na popelnice

v nichž jsou vyhozeny statky u nás nedostupné

Brzy přišel na to

že slušné dámy

odkládají po jednom použití

večerní šaty na schody před barák

a tak nosil do hotelu celá náručí hábů od Diora

a v pokoji jen pral a pral

Uprostřed Atlantického oceánu

na palubě zvláštního letadla jež vezlo světla

čs. intelektuálské elity

to rozbalil a začal vydražovat

Všichni byli ožralí

a zvláště spisovatelky mu mohly utrhat ruce

a dvě se porvaly

Když bylo ,vydraženoʻ

nechal jim to Magor zadarmo

a vystoupil v Praze jak nahý odjel“

(31. 3. 1990)

Posíláme Ti mnoho pozdravů a těšíme se na Tvůj návrat. Jdeme k Salvátorovi, třeba nalezneme trochu klidu v tom všem šílenství, ale dokud si neodbydeme tu brněnskou středeční doktorandskou nutnost, tak budeme přešlapovat. Dávám Nedělničku spát, měla bych připravovat prezentaci – fuj PowerPoint! –, jenže jsem si to hezky uvařila, tak budu poslušně šikovat slova do řady a mezi obrázky. Snad to nebude moc křivolaké. Posílám Ti do Kawasaki vlaštovičku, u mě si už odpočala a je připravená na cestu, přinese Ti všechny ostatní zprávy, na které se nedostalo. Jen si počkej, jak Ti pod oknem zašvitoří.