LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Nedělnička CVIX

Před 3 měsíci ·· Barbora Čiháková

Dokud se umíme podívat k nebi, snad ještě věříme na vyprávění. Však někdy se nahrne tolik událostí najednou, že slova zmalátní, a to pak i Nedělnička radši mlčí a poslouchá švitoření, co se pomalu s jarem vrací a nese nové melodie. Vždyť i „naděje je to s křídly, co sídlí hluboko v nás“, i tu básnici svěřili ptačí říši. Vyhlížejte, rorýsi, vlaštovky i slavíci brzy zazpívají znovu i v našem kraji.

A událo se toho tolik, ale hlavně se nám vrátila každoroční kratochvíle literární. Kyselka Mattonka vydala své nominace, však kdo by je bral vážně, vždyť to celé zavání prázdnem a nezájmem, kdyby totiž ne, mezi nominacemi by se objevily i Bondyho BásněČeská cikánská rapsodie a Kafka – Rané roky, ale o tom až někdy příště, a jestli vůbec.

Vždyť už Jakub Deml to věděl a vpravil to do svých Šlépějí: „… proti drakům a černokněžníkům pomáhají nám mravenci a rybičky… Kdepak Akademie!“ Nebezpečí zahánějí nejmenší a smutek a bolest léčí přece jen nebeští. Kdepak literární instituce!

A proto Nedělnička dnes vzpomene jednu jedinou soutěž, která má vyšší platnost. Nemá totiž zájemců, nikdo se do ní nehlásí a nikdo nesleduje výsledky. Její vítěz to vždy jen radostně přelétne, nijak se nečepýří ten, kdo nevyhraje – až na sýkory, ty nejmenší potvůrky, co umějí ornitologům oždibovat kůži za nehty. Ale i o těch až příště.

Na vědomí se dává, že ptákem roku se letos stal datel černý (Dryocopus martius). Všichni datlové už o tom vědí, avšak, vědomi si svých povinností, jakoby nic dál ošetřují nemocné stromy. Datlové jsou totiž – jako jejich příbuzní strakapoudi – doktoři stromů, jen si každý pochutnává na jiné hmyzí drobotině. Takový datel dokáže svým jazykem vyšťourat jakéhokoli škůdce, který vrtá v borovicích – však si o tom poslechněte příběh – a v dalších stromech. Datlové hájí vysoké, vzrostlé stromy se širokými kmeny a jen v nich si pak vyklovou dutiny. Mnohé z nich pronajímají sýcům i doupňákům, a když na to přijde, ubytují i veverky a netopýry; datel, lesní samaritán a dobrodinec.

Jen když dojde datlům síla, vypomůže člověk, vždyť i pro ně dal tasovský básník zhotovit jednu budku, jak to popsal ve svazečku Ptačí budky. Byl to úkol nelehký, a kdo by o tom pochyboval, ať si to přečte, vždyť to dá rozum, že se vyprávění nezrodilo jen tak, z ničeho nic! Je to napínavá historie – kde vzít dřevo, kde najít truhláře a pak to nejhorší, vždyť co potřebuje lejsek, nelíbí se modřinkám, kde by se usadili brhlíci – ptáčci cirkusáci a naparovači, co se chlubí, že umí lézt po kmeni hlavou dolů –, tam by nechtěly parukářky. Snad jen sněmovní špačci se dokážou vecpat všude. Co se budek týče, opeřenci dokážou být vrtošiví a vybíraví – česno, podestýlka, rozměry – a co teprve zavěšení. Výroba ptačích budek je totiž napínavá kratochvíle. A vyprávění o tom všem v Ptačích budkách snad potěší světem ztrápené duše, jak napsal básník Jaromír Zelenka, ale i o tom až příště.

Na datly už se připravuje celý ornitologický sbor, zakoupily se kroužky (D) a připravily se sítě s většími oky. Chystá se totiž sčítání, abychom věděli, kolik datlů u nás ještě žije, kolik jim ještě zbylo vzrostlých stromů. Již brzy budete moct v lese zahlédnout ornitology, jak se snaží vyšplhat do výšky deseti metrů, aby lapili datlí mláďata na hnízdišti. A když ani to nebude stačit, pustí datlům nahrávky jejich vlastních hlasů a zmatou je dočista. A kdybyste nevěděli, jak datla po hlase poznáte, vězte, že je to ten, co když sedí, tak kvičí, a když letí, tak vrčí.

Nedělnička přeje všem ornitologům šťastný odchyt, všem básníkům inspiraci z ptačí říše a všem ostatním jen to dobré do dalšího týdne, a datlům zvláště!