Nedělnička CVI
Před 7 lety ·· Barbora Čiháková
Jak odhalil Andrew Curry ve své studii v National Geographic, naši prapředci slezli ze stromů, aby si mohli pochutnat na nakvašeném ovoci. Jestliže jsme se vyvinuli z opilých a chlastu chtivých opic, ledasco se vysvětluje. Ostatně i rekapitulace tohoto týdne tuto hypotézu potvrzuje.
V pondělí se děkan FAMU Zdeněk Holý dal slyšet, že utáhne šrouby pražské filmové škole. Nově navíc nabídne katedru herního designu. Doufejme, že výstupy jejích studentů budou vypadat o něco lépe než diplomové práce, které o hrách vznikly na jiných školách.
„Lidé, kteří zde žijí, mají rádi nebezpečí,“ prohlásil v úterý jeden holič z pásma Gazy. Odložil fén i nůžky a nejžhavější módní účesy upravuje ohněm.
Ve středu nás zpravil Pavel Mandys, že o letošní ceny Magnesie Litery bude soutěžit 352 knih ze 134 nakladatelství. O novou cenu Litera za publicistiku prý soutěží třicet titulů. Tak doufejme, že porotci stihnou všechny knihy včas přečíst.
„Pro mě je důležité, abych se postarala o deset a půl milionu občanů,“ oznámila ve čtvrtek veřejnosti ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová v debatě o nastávajících změnách v českém pohřebnictví.
V pátek jsme mohli pozorovat částečné zatmění Měsíce, k vidění byla i kometa. Že různé úkazy na nebi ovlivňují naše chování, potvrdilo video ministra vnitra Milana Chovance. S puškou na srdci říká, že Divoký západ nám nehrozí. Jeho video osvětluje, proč se nám tak často nedaří politická satira – tohle nezparoduješ.
V sobotu Český rozhlas vypustil několikaminutový pořad: Potřebuje česká společnost důkaz, že byl Masaryk Habsburk? Zdá se, že bádání o původu Boženy Němcové vrátilo otázku: Kdo byl otec Tatíčka?
A tak tu máme neděli, v Rakousku se pátrá po dvojníkovi Adolfa Hitlera. Má knírek, patku i uniformu, spatřili ho opakovaně u Hitlerova rodiště. Přiopilý původ našeho rodu se potvrzuje každý den. Ale abychom nekončili tak temně, připomeňme si jednu z těch světlejších postav světové literatury. V pátek uplynulo padesát šest let od smrti Jakuba Demla, autora největšího románu-eseje Mé svědectví o Otokaru Březinovi:
Také tou cestou z Jaroměřic do Tasova byl Otokar Březina velmi důvěrný. Byli jsme na cestě, v krytém autě, vedle sebe, a nebyli jsme nikde, jsouce na cestě. A na celé té cestě nikdo o nás nevěděl, nikdo nás neznal. Březina se mne ptal, co nového, a já, jako vždy, začal od toho posledního. Vypravoval jsem o alkoholicích (předposlední slabika má krátké i) a že náležejí k mým dětem, čekajícím podle mé cesty na cukrlátko. Březina pravil: „To jsou mystikové! Alkoholici, básníci a světci patří do jednoho rodu; uviděli prázdnotu a jinak ji nedovedou zastřít nebo naplnit. Někdo ji naplňuje modlitbou, jiný ženou, třetí alkoholem. Společnost se proti alkoholikům brání, poněvadž ji ohrožují, jsou ,neužitečníʻ, i ,přímo škodlivíʻ, ale protestantismem, abstinencí se tato nemoc neléčí. Jsou to mystikové…“
Pokud jste tuhle knihu tasovského šestnácteráka ještě nečetli, neváhejte a začněte, přinese vám mnoho krásy a legrace nejen do dalšího týdne. Tak zase za týden.
