Kingův první komiks mixuje temnou fantasy s westernem
Před 8 lety ·· Jan Mazanec
Literární bašta recenzuje Temnou věž: Zrození pistolníka,
komiks od Stephena Kinga
Stephen King napsal za svou bezmála čtyřicetiletou kariéru desítky knih, ale nejvíce si dle vlastních slov cení Temné věže, ponuré fantasy ságy, na které mistr hororu pracoval více jak dvacet let. A tak není divu, že přestože cesta pistolníka Rolanda k Temné věži sedmým dílem skončila, King se do magického světa s westernovými prvky stále vrací. Naposledy přidal osmý knižní titul Závan klíčovou dírkou, popisující události mezi čtvrtým a pátým dílem. Své oblíbené univerzum však King začal rozšiřovat už krátce po dokončení knižní série prostřednictvím nové komiksové řady. Ta otrocky nekopíruje děj původních sedmi dílů, nýbrž vypráví o dosud spíše jen naznačeném mládí Rolanda z Gileadu.
V první části nazvané Temná věž: Zrození pistolníka
protagonista Roland teprve získává své kolty coby symbol dospělosti
a poprvé se dostává do opravdového nebezpečí, když je vyslán spolu se
svými dvěma nejlepšími přáteli vyzvídat zlé úmysly nepřátel
Společenství. Dějovým základem pro Zrození pistolníka byly
vzpomínkové pasáže ze čtvrté knihy Čaroděj a sklo a na
scénáři se podíleli hned tři autoři. Dějové linie vybrala
a uspořádala Robin Furthová, výsledný text sepsal Peter David a King
z pozice kreativního a výkonného ředitele nad vším dohlížel.
Největším zlosynem je ukecaný vypravěč
Duchovní otec Temné věže se paradoxně jeví jako nejslabší článek scenáristického týmu, neboť právě on je autorem převzatých pasáží z Čaroděje a skla, které zde slouží jako recitativ. Přehnaná výřečnost má své místo na začátku, kdy je potřeba představit fantazijní svět a jeho zákonitosti. Vypravěč však nezmlkne ani později a popisuje vše – to, co vidíme, i to, co bychom měli vidět.
Temnou atmosféru už dostatečně vykreslila dvojice výtvarníků Jae Lee
a Richard Isanove, není třeba ji uměle navozovat slovy. Charakterové
vlastnosti, záměry a pocity postav jsou srozumitelně popsány vypravěčem,
ale méně už se dají vyčíst z jejich chování a jednání. V úvodu je
jeden z Rolandových kamarádů Cuthbert vylíčen jako člověk laskavé
a žertovné povahy, ale jeho postava se v příběhu takhle vůbec
neprojevuje.
Mnoho povyku a postav pro nic
Zavádějící popisy mohlo způsobit to, že si scenáristé z originálu zkrátka vypůjčili nevhodné pasáže a vedlejší postavy se začnou více přibližovat vypravěčovým představám až v dalších dílech. K jejich četbě však ten první nikoho příliš nenaláká. Zrození pistolníka obsahuje atraktivní motivy, ale nijak nápaditě je nezpracovává ani nekombinuje. Tragická láska, krutí pistolníci, démonicky vyhlížející mágové, krvelačná antropomorfizovaná příroda, magické předměty – to vše zabaleno do prosté, ale vděčné zápletky o tom, jak jsou nezkušení chlapci vysláni inkognito na výzvědy, přičemž ostřílení padouši velmi záhy zjistí, že obyčejní kupci koní nejsou těmi, za které se vydávají.
Jenomže sházejí řádné peripetie, v nichž by došlo k vyhrocenější výměně názorů nebo k výraznější komplikaci plánů, a rychle odbyté finálové zúčtování s padouchy tak nevyvolává žádné emoce. Na tak jednoduchý příběh s nenápaditým provedením se v Kingově komiksu pohybuje moc postav, z nichž žádná výrazně neční nad ostatní propracovaným charakterem.
Početní záporáci jsou zlí, protože to mají v povaze a ve scénáři.
Řada exponovaných vedlejších figur do děje ani nezasáhne a jejich
odstraněním z příběhu by se nic nezměnilo. Pouze Roland je fascinující
postava, mladík, jehož horkokrevnost a bezhlavá odvážnost je
v zajímavém kontrastu s jeho smyslem pro čest a povinnost. Okolnosti však
neumožňují tento vnitřní konflikt více rozvinout a scénář se v tomto
ohledu spokojí jen s motivem zakázané lásky.
Ve stínu předlohy
Autoři při práci na postavách zřejmě chtěli ctít styl originálních knih. V nich se prostor nikdy čtenáři neodhalil okamžitě. Motivace, touhy a emoce postav tedy mají být do jisté míry zastřené, ale scenáristé komiksu neodhadli správnou míru. Auru tajemného a jaksi neuchopitelného světa a postav v něm však výborně zachytili kreslíři Lee a Isanove. Ústředním motivem je všeobjímající stín, ve kterém jsou schovány postavy i těch několik málo známek flóry v jinak pustém, neurčitém a umírajícím světě. Před očima se nám odehrává příběh, který se stal kdysi dávno v zemi, na kterou si už nikdo nevzpomíná, s hrdiny, jejichž tváře už nikdo nemůže popsat.
Lee s Isanovem dovedou své hrdiny občas ze stínů vyvést a vkreslit jim do tváře i trochu lidskosti, bohužel tak nečiní často, což v kombinaci s nepříliš sdílným scénářem zasazuje prvnímu dílu Kingovy série fatální úder. Temná věž: Zrození pistolníka nefunguje jako komiks, protože dvě jeho hlavní tvůrčí složky se vzájemně popírají. Buď se necháte při výkladu příběhu vést obrazy – pak ovšem recitativ příběh jen zbytečně verbalizuje, nebo se rozhodnete tento komiks číst jako prózu, k čemuž nejenže nepotřebujete ilustrace, nýbrž ani tento text, protože ten v plnějším a srozumitelnějším znění naleznete ve čtvrtém knižním díle.
Stephen King
Temná věž: Zrození pistolníka
Vydalo nakladatelství Crew,
Praha 2016,
240 stran.