Duane a psaní zevnitř ven
Před 3 lety
Dan Simmons: Zimní přízrak, 2019.
Psal snadno, ale ne dobře. Akademická průprava a zkušenosti s komerčním psaním ho vycvičily postupovat zvenku dovnitř: to znamená, vymyslet strukturu příběhu, udělat si rešerše hlavních postav a prostředí a potom psát směrem dovnitř, jako když řezbář z polínka vyřezává nějaký tvar. Když jsem umřel, byl jsem ještě malý, ale ohledně psaní už jsem pochopil jednu důležitou pravdu – abyste psali dobře, musíte psát zevnitř ven. To znamená, že příběh musí mít klidné, ale neotřesitelné jádro, ať jím jsou postavy, děj nebo, což je nejlepší, obojí, a od tohoto bodu se všechno ve spirálách šíří ven. Dale stále vyřezával, snažil se neříznout přes vlákna a doufal, že ve dřevě najde poctivé tvary.
Jeho smysl pro místo byl v tomto nedokončeném románu velmi silný. Co je pro nás koneckonců skutečnější než místopis našeho dětství? Občas usedl za volant Land Cruiseru a pomalu se projížděl elmhavenskými ulicemi, aby si ohledně nějakého místopisného detailu osvěžil paměť, ale ve skutečnosti nepsal o smutném a zbídačeném Elm Havenu tohoto sešlého nového století. Dale teď žil v létě roku 1960, a když jezdil ulicemi tohoto městečka, díval se na stavby a lidi, kteří v něm už nebyli, kteří tady už nikdy nebudou.
Když si Dale půjčoval mé deníky s letmo zapsanými poznatky, poznámkami a charakterovými črtami, aby co nejlépe zachytil děti léta roku 1960 – včetně mě samého –, necítil žádné výčitky. Dale si po mé smrti slíbil, že se stane tím spisovatelem, kterým se chtěl stát jeho kamarád Duane, takže bylo jen přirozené, že při psaní zrovna této knihy bude vycházet z mých starých poznatků a postřehů.
Byly to však moje postřehy a poznámky, nikoliv Dalovy. On sám klíč ode dveří, které se otevíraly do toho převážně zapomenutého léta, ještě neobjevil. Takže když začal s úvodními popisy našich jedenáctiletých kamarádů – Mika O’Rourka, Kevina Grumbachera, Jima Harlena, Donny Lou Perryové a Cordie Cookové a dalších –, byly to moje dojmy a bludy, nikoliv Dalovy. Od Dala nepocházely ani portréty mladého Dala a jeho mladšího bratra Lawrence. Vracet se k těmto vzpomínkám sám za sebe se nakonec možná bál.
(rh)
