LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Doktorky radí XXXXIII

Před rokem

Milé doktorky, od mládí jsem jezdila ke známým do Hostivic. Nyní bych měla jezdit do Hostivice? Proč? Můj muž pochází z jižních Čech z Katovic u Strakonic, poblíž jsou Volenice i Horažďovice. To jsou všechno pomnožná čísla. Asi by tahalo za uši, kdyby se narodil v Katovici u Strakonice. Nemám možnost podívat se do Profousova slovníku, tak vás moc prosím, vysvětlete mi to. Děkuji.

Eva z Chomutova

Drahá paní Evo, naše věrná čtenářko,

odpověď na váš přemýšlivý dotaz tentokrát potěší všechny, kterým kauza Hostivice nedá spát, ať stojí v táboře singulárů, nebo plurálů.

Na prvním místě dávám za pravdu vám: i nadále můžete jezdit do Hostivic a nikdo vám přitom nesmí zkřivit ani vlásek, natož aby opravoval vaši vytříbenou morfologii. Hostivice vskutku správně považujete za jméno, které lze skloňovat jako pomnožné, i když pluraliem tantum v pravém smyslu slova není.

Na druhém místě mohu přitakat těm, kteří by raději jezdili do Hostivice, případně z Hostivice odjížděli. I oni jsou v právu. V Naší řeči z roku 1923 se dočtete, že se „jméno Hostivice skutečně skloňovalo původně podle vzoru duše (z Hostivice, v Hostivici), a že to byl tedy nepochybně přivlastňovací tvar k osobnímu jménu Hostivít (Hostivítova ves)“. Podle tehdejšího hostivického zastupitelstva „lid domácí neříká jinak než ‚do Hostivice, v Hostivici‘ a jen cizinci a přistěhovalci že skloňují ‚do Hostivic, v Hostivicích‘ “. Také dnešní webové stránky města se přiklánějí k jednotnému číslu.

Aktuální Internetová jazyková příručkaHostivic/e jako u jednoho z mála jmen (spolu se jmény KytlicePrčice) připouští dvojí skloňování. Možná se prosadilo díky sveřeposti zastánců jednotné Hostivice i pomnožných Hostivic. O jejich pamětihodné neústupnosti svědčí i zažloutlé stránky časopisu Naše řeč, kde se sporná otázka probírala dokonce třikrát – vždy na základě stížnosti čtenářů. Nakonec Naše řeč uzavřela spor v roce 1926 šalomounsky:

„O místním jméně Hostivice jsme vyložili V, 120, že je čísla jednotného (= Hostivítova ves), ale že se už v 15. stol. začalo skloňovati podle jiných jmen na -ice jako jméno množné (z Hostivic), a že z té příčiny není možno činiti námitky proti tomu, skloňuje-li tamní lid jméno Hostivice tímto novějším způsobem i dnes. Pak se nám dostalo poučení od zastupitelstva obce Hostivice, že domácí obyvatelstvo skloňuje dosud Hostivice jako jméno čísla jednotného (z Hostivice). Proto jsme svůj výklad VII, 281 v tom smyslu opravili. Tím více nás proto překvapuje zase Vaše zpráva, že se mezi lidem nikdy neřekne ‚do Hostivice‘, nýbrž vždycky jen ‚do Hostivic‘. Z toho je nejlépe vidět, jak je těžko rozhodnouti, který tvar je správnější, když se za normu má vším právem pokládat dnešní usus domácího obyvatelstva.“

Tak vidíte, paní Evo, že podobné dotazy čtenářů nejsou marné a že bohemisté jsou lidé se srdcem na pravém místě – pravidla sice hájí padni komu padni, ale když hrozí jazyková válka na Hostivicku, povolí raději dubletu a všichni si můžeme padnout do náruče.

Hostivický případ má také dalekosáhlý symbolický a terapeutický dosah, protože názorně ukazuje, jaký otřes může jedinci přivodit takzvaná změna paradigmatu.

Nakonec Hostivice může – respektive mohou – povzbudit i naši další pravidelnou čtenářku Léňu, žákyni základní školy v Hostivaři. Léně, která vyrůstala na Zlínsku, připadá nespravedlivé, že Hostivař je pouze rodu ženského. Ráda by prosadila mužské skloňování Hostivař, bez Hostivařa, k Hostivařu atd. Milá Léňo, bude to fuška, ale jak vidíš na příkladu pomnožných Hostivic, nic není nemožné. Rozhodne úzus hostivařského obyvatelstva. Jestli se prokáže, že se takto po hostivařsku skutečně hovoří, Hostivař rodu mužského a možná i nové hostivařské nářečí mají budoucnost. Však si to za sto let povíme.

Vaše doktorka I.