Doktorky radí XXXXI
Před 8 lety
Milé doktorky, nedávno jsem se v rozhlasovém pořadu Meteor doslechla, že kilo železa je těžší než kilo peří a že podle fyziků tíha není totéž co hmotnost. Co o tom soudíte: Je tíha hmotnost, anebo není?
Nicole z Prahy
Milá Nicole,
především Vám děkuji za nový poznatek. Tuším, že se neptáte na moje amatérské představy o fyzice, ale na to, zda tíha a hmotnost znamenají, anebo neznamenají totéž i v českých slovnících. Odpověď zní: Jak kdy.
Novější Slovník spisovné češtiny v tomto bodě k babylonskému zmatení jazyků, o němž hovoří fyzik Ladislav Sieger, trochu přispívá. Zatímco hmotnost definuje jako „míru vlastnosti těles projevující se ve vztahu k jiným tělesům setrvačností a gravitací“, u slova tíha uvádí pouze řadu ekvivalentů: 1. „(velká) váha, hmotnost, tíže […]; 2. tíseň, starost.“
Nezaměnitelnost zdánlivých synonym uvedených pod prvním bodem vynikne, když je přeneseme do jiné než fyzikální roviny: například tíha slova – váha slova – hmotnost slova vyjadřují různé působení téže síly.
Starší slovníky hmotnost jako synonymum tíhy neuváděly. Jak ovšem vyčteme z Příručního slovníku jazyka českého, hmotnost dříve znamenala něco jiného než dnes, a sice „vlastnost toho, co je hmotné“. Jejím opakem byla „duševnost, duchovnost“. „Solovjev pojal náboženskost jako princip, který musí pochopiti, obejmouti, zachovati a posvětiti i všecku hmotnost a tělovost,“ napsal například F. X. Šalda. Hmotnost vyjadřovala také „mohutnost, masivnost“ („Útesy skal vystoupily hmotností svou tak náhle, jako by se skála byla pohnula“ – Karel Matěj Čapek-Chod).
Nicméně ani hmotnost v dnešním smyslu většinou nemůžeme s tíhou zaměnit. Ve velkých výkladových slovnících čteme tyto příklady: Tíha viny, daní, utrpení, nenávisti, důkazů, obžaloby – všechny hovoří o lidských břemenech. Tíha nebo tíže je takřka univerzálním a každodenním lidským prožitkem a na rozdíl od hmotnosti může být i duševní nebo duchovní a nezvažitelná – a přesto neúnosná.
„Všechny přirozené pohyby duše se řídí obdobnými zákony jako tíže hmoty. Jedinou výjimkou je milost,“ zní první věta knihy Tíže a milost, posmrtně sestavené z lakonických zápisků – či záblesků – filozofky Simone Weilové. Protože se zdá, Nicole, že ráda hloubáte nejen o fyzikálních jevech, dovoluji si vám ji doporučit.
Na příbuzné téma píše též Ludvík Vaculík ve fejetonu O gravitaci (2014): „Země nikomu pád neodpustí. I naše chůze je stále odkládaný pád. […] Prvně jsem si gravitace všiml jako kluk, když jsem sekal dřevo: že těžší sekyra seká víc. Je možné, že by to bylo přitažlivostí? Bylo. Od té doby jsem si všímal, že přitažlivost pro nás pracuje: jedním směrem. Kdo se vzpříčí, nadře se víc.“ K dočtení v knize Jsme v nebi, k dostání u dobrých knihkupců.
A že kilo železa váží víc než kilo peří? O tom asi něco tuší i česká frazeologie. Lidová moudrost nás z důvodů, které zná jen ona, poučuje, že život není peříčko, a ne že život není železo. Ačkoliv by neměl být ani jedno, ani druhé, viďte.
Vaše doktorka I.
P. S.: A tady vám posílám také něco k poslechu – abychom ani jedna nezapomínala, že je na světě i něco jiného než hmotnost, tíha nebo třeba lehkost.
