LITERÁRNÍ BAŠTA

Vážená paní Dvořáková, milá spoluobčanko,

děkuji vám za aktuální dotaz, i když je to trochu na poslední chvíli. Doufám, že odpoví tentokrát i doktorka K., neboť si prezidentské favority vybírá podle tvaru hlavy a to je poměrně jasný estetický ukazatel, kterým pravděpodobně dospěje k jednoznačné odpovědi, jakou vám sama neposkytnu. Ovšem takové kritérium mohou v životě bezpečně uplatňovat jen ti nejzkušenější z nejzkušenějších a nás ostatní spíše matou. Zaměříme se tedy na kritéria jazyková a komunikační.

Profese osmi kandidátů, z nichž budete vybírat, jsou pestré: lékař, textař-spisovatel, hudební producent, zbrojařský manažer, chemik-akademik, dlouholetý ředitel firmy Škoda, politik a diplomat. Tomu zčásti odpovídají i jejich témata a míra výmluvnosti. Neposlouchejte jen, co říkají, přečtěte si, co a jak píšou, zejména ve svém programu. Někteří v něm mají body, s nimiž se neztotožníte, a tím se okruh ihned zúží.

Nicméně všech osm chválím za jednu věc: vedli spolu nespočet veřejných debat, ale zejména ty, kde vystupovali všichni současně, se nesly převážně v dobrém, někdy dokonce sportovním a kolegiálním duchu a naprosto se vymykaly tomu, co ke své žalosti sleduji v parlamentním nebo v hradním vysílání. Všichni kandidáti svým dílem účasti – zejména na vysokých školách, nejlépe asi debatou na brněnské právnické fakultě – už teď prospěli národu, protože dali dobrý příklad, který, jak věřím, působí dlouhodobě. K úrovni a atmosféře těchto setkání přispěli i někteří novináři, opakovaně to byli moderátoři z DVTV, a to je pro ty z nás, kteří dávno odpadli nejen od politiky, ale i od politického zpravodajství, radostné zjištění.

Podívejte se také na webech uchazečů pozorně na to, kým se tito kandidáti obklopují: na jejich týmy a na práci těchto týmů. Zkuste si poslechnout i jejich současné mluvčí, pokud je mají. Povzbudivá byla beseda manželek a partnerek sedmi kandidátů. Vedle dobročinnosti bych to, co ženy kandidátů spojuje, nazvala dobromluvnost. Svorně si přejí, aby se v české společnosti výrazně kultivoval způsob dorozumívání – a samy k tomu už svým vystoupením přispěly.

Je mi nakonec líto, že nemůžeme mít týmového prezidenta, případně prezidentku. Méně příjemné než besedy byly tzv. duely kandidátů, některá interview, videa nebo prohlášení na Facebooku, v nichž zazněly výroky neuvážené, zbytečně útočné nebo urážlivé – bohužel i od mých favoritů. Dobré bylo, když se za ně dokázali omluvit a tím dali šanci i nám voličům jim uvážlivě odpustit – a nezapomínat.

Pro rozhodování by se ovšem měly započítávat i světlé okamžiky: například když se jeden kandidát v televizi ohradil proti zostouzení jiného nepřítomného kandidáta. Podstatný je také každý projev dobrého vkusu: nejen ve výběru životní partnerky, ale i životní knihy.

Od několika uchazečů v poslední debatě současně zaznělo: „Volte srdcem.“ Od jednoho duchovního jsem tento týden slyšela: „Volte rozumem.“ Navrhuji přidat ještě třetí měřidlo: „Volte ušima.“ Zkuste si pustit kousek některé debaty a jen poslouchat dikci jednotlivých řečníků. Samo o sobě to je zrádné měřítko: přece jenom nevolíme zlatého slavíka (ostatně i výsledky Zlatých slavíků jsou varovné). Je to však spolehlivé kritérium negativní: Budu tento hlas, tento tón a dikci ráda poslouchat dalších pět let? A až oči otevřete, nezapomeňte zvážit, zda je výsledek sluchového testu v souladu s vaším srdcem, rozumem, případně i s tvarem hlavy vybraného kandidáta.

Minimalistická rada pro tyto volby zní: Volte. Pokud vyhraje kterýkoli z osmi kandidátů, kultuře dorozumívání v této zemi to zaručeně prospěje.

Vaše doktorka I.
 

Milá paní Dvořáková,

uštěpačná výzva doktorky I. mi velí odpovědět na váš dotaz, ačkoli se nemůžu s doktorkou I. vůbec poměřovat ve znalosti předvolebního terénu. Naštěstí se ale můžu odvolat na její předznamenání, že jakékoli moje rady jsou pro vás obyčejné smrtelnice a smrtelníky spíše zavádějící, a s klidným svědomím se podělit o své rozmarné dojmy z devíti kandidátů (respektive osmi, ten devátý se skrývá, tak je těžké si o něm něco myslet). Předesílám, že doktorka I. neklame, skutečně je pro mě až nepatřičně důležité, jak kdo vypadá, jaké má zuby, nos, oči, jak má ušitý oblek a z jaké látky (asi dědičná zátěž, dědeček měl módní salon pro pány).

Stejně iracionální je i další kritérium, které mi vyřadilo z repertoáru kandidáty, o nichž mě moji blízcí (včetně doktorky I.) přesvědčovali, že jsou nejlepší: když mi někdo připomíná Gustáva Husáka, M. C. Putnu nebo Mirka Topolánka, tak ho prostě nemůžu volit.

Na konci debaty na právnické fakultě v Brně se Daniela Drtinová zeptala přítomných osmi pánů, zda někdy lžou. Ti, kteří odpověděli, že nikdy, ve mně probudili hlubokou nedůvěru, ale trošku mě zklamali i ti, kteří se zaštítili milosrdnou lží. Jednoho z nich sice budu nakonec volit, ale pokud nedá hned po své inauguraci opravit tu chybu na prezidentské vlajce, která působí jen terminologické a morální zmatky (správně má být Boží pravda vítězí), tak budu litovat.

Milá paní Dvořáková, z mé odpovědi se stává trošku rébus typu Pepa má čtyři jablka, ale žádnou hrušku, jeho sestra je vnučkou Jitky a ta nemá třešně atd. Přitom navzdory skepsi doktorky I. pro vás mám jeden užitečný nástroj pro výběr toho nejlepšího prezidenta. Vybodněte se na nos, kravatu a moje estetické předsudky a traumata, ale držte se dál od lidí, kteří o sobě prohlašují, že jsou pragmatici. Hlavní důvod, proč jsou na sebe lidé v téhle zemi zlí a hrubí a proč mluví a jednají sprostě, je přece právě dědictví pragmatismu, na kterém staví každá totalita. Kdo o sobě říká „jsem pragmatik“, jako by říkal „jsem prospěchář“. A kdo by chtěl mít dalších pět let na Hradě prospěcháře?

Vaše doktorka K.