LITERÁRNÍ BAŠTA

Douška kryptoanalýzy laskavým čtenářům Dobré češtiny, aby neuvízli v rozpacích nad netradičně důvěrným tónem dotazu. Jeho autorkou je totiž doktorka S., nejlepší kamarádka doktorky K. z doby, kdy ještě nebyla doktorkou, respektive jediná, která s ní byla ochotná kamarádit. Dnes je doktorka S. úspěšná manažerka prosperující firmy, zatímco z doktorky K. je sociální relikt zkrachovalé firmy. Vysvětlení je prosté: otec doktorky S. byl ředitel, otec doktorky K. byl bonviván. V dětství se ovšem takové predispozice ještě tolik neprojevují, takže malým doktorkám nic nebránilo ve vydávání úspěšného časopisu Bonzo. Název nebyl odvozen od slovesa bonzovat, tak uvědomělé holčičky zase nebyly, ale od jména francouzského buldočka, kterého pořídili prarodiče doktorky K. otci doktorky K. a který dostal jméno podle „postavy“ anglického buldoka z komiksu George Jellicoea a George Studdyho; za první republiky se jeho český překlad těšil značné popularitě.

A teď k tomu dotazu. Milá Barbelíno, je mi moc líto, že jsi dosud nepotkala rozverného muže. Věř, že mužský rod tomuto adjektivu neschází, uvádí ho jak Slovník spisovné češtiny (poprvé vyšel roku 1978), tak Slovník spisovného jazyka českého (vycházel v letech 1960–1971), ten dokonce s příkladem „rozverní kluci“, a obě příručky se víceméně shodují i ve výkladu významu, či spíše ve výčtu synonym: rozpustilý, dovádivý, rozmarný (SSČ), rozpustilý, veselý, živý, dovádivý, rozmarný (SSJČ).

Jungmannův Slovník česko-německý (1835–1839) odkazuje u slova rozwerný k heslu rozwera, podstatnému jménu mužského i ženského rodu, pod nímž najdeme i různé varianty inkriminovaného přídavného jména – rozwerný, rozweyřený, rozwjřený (rozwéřený ?), rozweřegný (?)“, které dle autora nesou význam „rozpustilý, spustlý [poznámka pro Barbelínu, tak se tehdy psalo zpustlý], rozheyralý, pustota, weselý“.

Český etymologický slovník Jiřího Rejzka (Leda 2012) odvozuje původ slova na základě Jungmannových variant rozwjřený a rozweyřený od slova vír. Rozverný je tedy ten, „v kom to víří“.

Projdeš-li si, Barbelíno, pečlivě synonyma uváděná v jednotlivých slovních, jistě ti neunikne sémantický posun, k němuž za více než sto let došlo a který tě zřejmě přivedl k mylné domněnce, že rozverní muži prostě nejsou. Zatímco totiž Jungmannův výčet slov s podobným významem pokrývá převážně mužský způsob nasměrování procesu vnitřního víření – děvky, chlast, nedostatek hygieny –, novodobé české slovníky jako by se rozhodly posílit představu mužů jako serióznější, zodpovědnější, uvědomělejší a rozumnější části populace a eliminovat z jejich typizovaného profilu všechny projevy radosti a nevázanosti. A jak toho docílit? Třeba tím, že se heslo rozverný poněkud neorganicky rozšíří o dětsky-diblíkovské adjektivum „rozmarný,“ „dovádivý“. Představa dovádivého muže je nevkusná, představa rozmarného muže je vzhledem ke kořenům naší evropské civilizace nehorázná, takže si pak každý stokrát rozmyslí označit muže slovem, které by takové představy právem či neprávem vyvolávalo. Třeba rozverný.

Přihlédneme-li k historickým reáliím druhé poloviny 20. století, kdy SSČ i SSJČ vycházely, není se čemu divit: krajský tajemník strany, předseda JZD ani plukovník StB pochopitelně nesměli být zpustlí ani zhýralí, ale neměli ani důvod být veselí. Kormidlování v malströmu totality bylo značně náročné a na nějaké jiné vejření zkrátka nezbývalo sil. Ženy naštěstí nesplňovaly přísná komunistická kritéria pro výkon tak zodpovědných funkcí, tak asi Stalin či jiný geniální jazykovědec přišel s nápadem jim to vynahradit aspoň větším zastoupením ve slovníkových heslech. Snad proto jsme dodnes tak veselé, rozpustilé, dovádivé a ty abys pohledala rozverného muže, Barbelíno. Na cestu ti můžu dát jen jednu radu: hledej směrem na západ a na jih, rozhodně se vyhni Rusku. Tvoje doktorka K.