LITERÁRNÍ BAŠTA

Milá Hanko, to jste kápla na skutečný filologický i praktický problém. Nejdříve trocha historie. Podprsenka je vynález poměrně nedávný, jen o něco málo více než sto let starý. O její genezi fundovaně píše kulturoložka Kateřina Reichelová. Ta zmiňuje i předchůdkyně podprsenky z konce 19. století, pojmenované prsospínka, poprsní živůtek či náprsní držadlo. Dále líčí, jak si roku 1913 jistá Mary Phelps Jakobová vyrobila „pohodlnou a pod šaty nenápadnou podprsenku ze dvou hedvábných kapesníků a stuhy“ a o rok později si ji dala patentovat. Právě včas. „V průběhu první světové války posílila pozice podprsenky v ženském šatníku – ženy musely zastat práci mužů povolaných do zbraně a korzet by jim v tom spíše překážel. Navíc ocel, z níž se dělaly vyztužovací prvky do korzetů, byla strategická surovina. Po vstupu USA do války roku 1917 apelovali američtí představitelé obrany a zbrojního průmyslu na ženy, aby si nekupovaly nové korzety, díky čemuž se ušetřilo 28 000 tun oceli,“ píše dále Kateřina Reichelová.

O pojmenování podprsenka se však článek nešíří. Ani české slovníky nám příliš nepomáhají! Etymologický slovník o podprsence mlčí. Nenajdete ji ani v příslušném dílu Masarykova slovníku naučného z roku 1931, ani v pozdějších českých encyklopedických dílech (Malá československá encyklopedie z osmdesátých let, Ilustrovaná encyklopedie z roku 1995, ba ani všeobecná encyklopedie Universum z počátku třetího tisíciletí). Zdá se tedy, že s tímhle slovem a s touto skutečností není něco v pořádku.

Existenci podprsenky netají starý dobrý Příruční slovník jazyka českého (začal vycházet v polovině třicátých let), omezuje se však na velestručnou definici „část dámského prádla sloužící k upevnění poprsí“. Kryptadia Karla Jaroslava Obrátila (publikovaná po sešitech od roku 1932, v roce 1999 souborně jako Velký slovník sprostých slov) nabízejí užší definici: „podpora skleslých ňader z jemné látky“. V takovém případě je asi pojmenování podprsenka adekvátní. Jak však ukazuje zmíněná kulturologická studie, tento kus prádla zdaleka nemá jen podpůrnou funkci. Jeho účel i symbolické významy se mění nejen s věkem, ale i s módou, jednou má zplošťovat, jindy naopak, občas je těžké s těmi trendy držet krok.

V kartotéce výpisků k Příručnímu slovníku je všeho všudy dvanáct záznamů s výskytem slova podprsenka. Nejstarší je z románu Karla Scheinpfluga Motýl ve svítilně (1930): „… na lenochu jedné židle zahlédla náhle ženskou podprsenku.“ Adjektivum „ženskou“ napovídá, že v té době ještě nebyla samozřejmou součástí šatníku – anebo jen zaspal redaktor. S. K. Neumann zas v románu Zlatý oblak (1932) nasadil do hlavy postavě jménem Marion sentenci: „Nikdy se neodvážím propustiti je z podprsenky, selata.“ Výpisky pokračují až k Vladimíru Páralovi – obvykle, když se objeví podprsenka, je nablízku i žena, která buď uvažuje o svém těle jako zootechnik, anebo jí myšlenky zabloudí k přípravě ořechového dortu. A vždy to píše muž. Není divu, že Příruční slovník takovéto doklady zamlčel. Podprsenka má smůlu nejen ve slovnících, má ji už v českých větách a nejspíš i hlavách, stal se z ní jakýsi hromosvod trapnosti anebo problémů.

„VÝBĚR SPRÁVNÉ PODPRSENKY JE VĚDA. Podle výzkumů nosí 90 % žen špatnou podprsenku…“ hlásá hned první ukázka, která se objeví při zadání slova podprsenka v databázi Českého národního korpusu. Myšlenkových obdob této zprávy najdeme na internetu plno. Ženy si zkrátka s touto částí garderoby nespojují nic dobrého. Podle poznatků Kateřiny Reichelové často shledávají něco nepatřičného i na svém poprsí. A tak podprsenka zpravidla funguje jako maskování domnělého nedostatku či přebytku. Kdo by o kamufláži uvažoval hezky? Snad i proto pro ni má obecná čeština jen samá hanlivá synonyma, mezi nimiž není ani jedno neutrální, natož příjemné pojmenování.

Slovo prsenka, na něž se ptáte, je starší než podprsenka a v době jejího vynálezu už bylo významově obsazené, jak dokládá citát z prózy Boženy Vikové Kunětické z roku 1890: „Shledával jeho staromládenectví komické, jeho démantové knoflíčky v naškrobené prsence naivní.“ Prsenka znamenala totéž co náprsenka, tedy „část košile přiléhající na prsa, samostatnou část oděvu připínanou na prsou na košili“. Náprsenky nosili muži i ženy, ale o těch mužských se zachovalo více záznamů, patří tedy spíše k mužům. Slovo pohrudnice si zase zabrali lékaři. Na ženy zbyla podprsenka. Nevím, kdo to slovo vymyslel a použil jako první. Mohu nabídnout jen tři hypotézy:

H 1. Za všechno mohou muži. Nechtěli si nechat vzít náprsenku ani prsenku, a tak ponížili ženskou součást oděvu na podprsenku podle analogie učitel a podučitel.

H 2. Za všechno mohou muži. V české jazykovědě dvacátých a třicátých let působili věhlasní a hloubaví jedinci mužského rodu, kteří však neměli správnou představu o ženské anatomii, a tak situovali tuto část prádla nepřesně. Bohužel je nezorientovali ani čeští anarchisté v čele s S. K. Neumannem.

H 3. Za všechno můžeme všichni. Z průzkumu existujících slovníků, encyklopedií i literárních dokladů vyplývá, že věc tak běžná a důvěrně blízká polovině evropské populace vlastně nepatří do českého popisu světa. Přehlížíme ji podobně jako jiné bytosti a věci, s nimiž jsme každodenně ve styku a které jsou nám k službám. Ani to její dlouhé nešikovné pojmenování se člověku nechce vyslovovat, jak ostatně dokládá výraz „nahoře bez“.

Jak zjednat nápravu? Lstí. Sto let od patentu Mary Phelps Jakobové většina českých žen nosí podprsenku a většina českých mužů nenosí náprsenku. Lidé se dokonce na rozdíl mezi podprsenkou a náprsenkou ptají jazykové poradny (viz článek bohemistky Ludmily Uhlířové z Naší řeči z roku 1996)! Možná bychom toho měly využít a zapomenuté slovo ná/prsenka zabrat opět pro ženy. Významový rozdíl mezi podprsenkou a ná/prsenkou setřeme jednoduše tak, že ho budeme roztomile ignorovat. Jistě by pomohlo, kdyby i pracovnice jazykové poradny Ústavu pro jazyk český přiložily ruku k dílu. Stačí, když budou tazatelům vytrvale odpovídat, že slova podprsenka a ná/prsenka znamenají totéž. Jistě, jsou to obě znamenitá slova, nicméně ná/prsenka je malinko elegantnější. Odvěkého lidského zmatku z vlastních tělesných výčnělků nás sice tato lingvistická operace nezbaví, ale opomíjená věc zvaná podprsenka bude mít jistě radost, že se po sto letech dočkala povýšení. Třeba to jednou dotáhne až na nadprsenku.

Vaše doktorka I.