Doktorky radí XXIV
Před 9 lety
Vážená paní doktorko, poradila byste mi nějaký obecně použitelný originální epigram? Když se rozhlédnu po hřbitově, vidím samá klišé. Mám ještě poměrně velkou rodinu, rád bych prvnímu členovi, který bude na řadě, dopřál na hřbitově jistou míru osobitosti. Pokud se mi vaše rada bude obzvlášť líbit, nechám si epigram pro sebe. PS: Nechci to honit na poslední chvíli. Jáchym Vyhlídka z Blatné
Milý pane Vyhlídko, děkuji za podnětný a aktuální dotaz. Také teď doma řešíme poslední věci, i když nejsme tak daleko jako vy, abychom mohli pomýšlet na poezii: máme zatím vybrané jen místo, kámen a písmo. Naši předkové mají bohužel tak dlouhá jména a příjmení, že z úsporných důvodů na oslavná slova ani nedojde (mám co dělat, abych prosadila úplná životní data a malilinkatý křížek), tak se alespoň na chvíli s vámi zasním. Nejprve si však musíme trošku udělat pořádek v žánrech. Myslím, že ve skutečnosti nechcete oslavit své příbuzné a sebe epigramem, ale epitafem – pokud podceňuji vaši škodolibost, tak se omlouvám.
Epitaf je výraz pro náhrobek, který není spojen s hrobem a který většinou obsahoval nějaké výtvarné prvky a votivní text. Ale také to znamená prostě jen náhrobní nápis. Ten, pravda, může mít i epigramatický ráz, ale tradičně tíhne z pochopitelných důvodů spíš k elegičnosti. První varianta dává větší prostor originalitě, ale ruku na srdce, když nám umře někdo blízký, tak se rádi spokojíme s nějakým tím klišé. Vy zřejmě ne, což je chvályhodné, a já se vám tedy pokusím pomoct.
Těžko vám takhle od boku vystřelím nějaký epitaf hodný vás či vašich bližních, když o nikom z vás nic nevím. Ale pokud mi zašlete nějaké podklady (povolání, vědecké či vojenské hodnosti, záliby, pěkné vlastnosti, zásluhy o veřejné blaho apod.), bude mi ctí vám vyrobit nějakou originální veršovánku na míru (nebude to ovšem zadarmo, jak víte, šetříme na ta písmenka na vlastní pomník).
Jako příhodnější varianta se mi ovšem jeví, že sám začnete psát do zásoby epitafy pro celou rodinu, sebe nevyjímaje. Pro prvotní inspiraci mohu doporučit výtečnou studii Václava Vaňka z knihy Disharmonie (Dauphin 2010). Jmenuje se Epitafy a pojednává zejména o žánru literárního epitafu v době národního obrození, takže pro vás bude její četba výtečným zdrojem poučení a informací o knihách, v nichž se to originálními náhrobními nápisy jen hemží. A řekněte sám, kdy jste naposledy zalistoval Puchmajerovými almanachy, pokud vůbec? Anebo sbírkou Františka Hajniše Kopřivy? No vidíte, a s takovou mezerou byste se chtěl odebírat na věčnost? Abyste věděl, oč přicházíte, loučím se s vámi jedním epitafem, který se vám jistě zalíbí. Vaše doktorka K.
Zde leží kosti moje;
kéž by to byly tvoje!
(František Hajniš, 1853)
