Doktorky radí XXII
Před 9 lety
Milé doktorky, právě jsem začal jezdit na koni. Musím se to naučit kvůli filmu (jsem herec). Můj kůň se jmenuje Zeus. Když na něj volám, oslovuji ho Die, ale on neslyší. Slyší pouze na Zeusi. Nevíte, jak bych ho mohl naučit skloňovat? Velice děkuji za odpověď. Aleš
Milý Aleši, ocitl jste se skutečně v téměř bezvýchodné situaci. Jako by nestačilo, že jste herec, k tomu všemu jste odsouzen udělat ze sebe pitomce a vystavit se posměchu ještě dříve, než se váš – doufejme, že komediální – film dostane k divákům. Jen na vás záleží, jakému druhu zesměšnění dáte přednost. Osobně bych preferovala jezdecký debakl před intelektuálním a trvala na správné, byť podivné deklinaci jména Zeus. Ale uznávám, že v režisérech, dramaturzích a zástupcích filmových agentur bude asi horší dojem budit herec, od něhož se jeho věrný oř znechuceně odvrací, osloví-li ho jménem. Takže vám, Aleši, nepomůžu, ale snad se vám trochu uleví, budete-li znát příčinu svého neštěstí. Ta spočívá v indoevropském původu boha, který je pro většinu z nás díky klasickým řeckým autorům nejvyšším bohem Olympu. Indoevropské jméno Djaus přešlo do řečtiny se zétou na začátku, ale jen v nominativu singuláru, ostatní tvary zůstaly víc při starém.
Ale když už jsme u těch starých Řeků, Aleši, tak vám poradím jednu odysseovskou lest. Zřekněte se, pokud ovšem netrpíte přemrštěnou nacionální hrdostí, svého češství. Mnoho pomůže, stanete-li se slovenským hercem, neboť spisovná slovenština není tak zapšklá a již od roku 1991 ve svých pravidlech připouští skloňování Zeus bez Zeusa podle vzoru chlap, které je „prejavom zdomácnenia a prispôsobenia slovenskej gramatike“. Vzhledem k tomu, že slovenština postrádá vokativ, vám bohužel změna identity neumožní beztrestně volat na koně Zeusi, ale uznejte sám, trochu si pomůžete.
Anebo se, Aleši, staňte německým, rakouským či švýcarským hercem s českými předky a na koně volejte v souladu s německými ortoepickými pravidly Cojsi. Pro osloveného to bude blíž pravdě než Die, takže zareaguje, filmový štáb ocení váš středoevropský šmrnc a film dostane takový trošku existenciální přídech, když v něm každou chvíli zazní tak hluboká filozofická otázka. A když se vám podaří věrohodně koně párkrát optat, odkud přichází a kam jde, budete hvězdou natáčení. To vám garantuje a ze srdce přeje doktorka K.
