Doktorky radí XX
Před 9 lety
Vážená paní doktorko, dočetla jsem se o novém trendu úniku z velkoměsta. Přední čeští intelektuálové, zejména z oblasti slovesné tvorby, se prý již nestěhují do okolí Slavonic, Třeboně či Telče. Nové středisko české slovesnosti vzniká v Jáchymově a okolí. Jak si prosím tento obrat z jihu na sever, od rybníků a zvlněnosti k strmým horám, od zvelebených památek k ruinám vysvětlujete? A jaké to může mít důsledky pro naši mateřštinu? Daniela Podskalská, Praha 2
Milá Danielo, na úvod se musím trochu ohradit proti vaší úvodní formulaci s odvoláním na výklad slov „nový“ a „trend“. To, že si cech Dobré češtiny zvolil jako místo své působnosti Jáchymov, je třeba vnímat jako gesto návratu, nikoli úniku. Jakýpak také únik z velkoměsta: v roce 1535 byl Jáchymov neboli Joachimsthal po Praze druhým největším městem v Čechách, stálo zde 1200 domů a žilo 18 000 obyvatel. V první polovině 16. století zde působil Georgius Agricola, autor nejslavnějšího hornického spisu De re metallica libri XII (česky Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví), ale též Johannes Mathesius, přítel a první životopisec Lutherův, jehož Sarepta aneb Horní postila, sbírka jáchymovských kázání z let 1552–1562, je skutečný homiletický skvost. Mathesius se ve funkci rektora zasloužil o rozvoj unikátní jáchymovské latinské školy, která se ve své době stala vzorem podobných vzdělávacích institucí (latinská a řecká dramata se zde provozovala dvacet let před tím, než byla na pražské univerzitě zřízena katedra řečtiny); z její knihovny se dodnes zachovalo asi 190 svazků z oblasti práva, teologie, jazykovědy, přírodovědy, historie i krásné literatury. Že dal jáchymovský tolar jméno americké měně, to je spíš kuriózní informace pro lázeňské hosty, vás by, milá Danielo, mohlo spíše zajímat, že je Jáchymov posledním místem výskytu svatého grálu: více se o tom dočtete v románu Ostrov třiceti rakví Maurice Leblanka.
Dovolila bych si též uvést na pravou míru vaši trošku unáhlenou synekdochu „od zvelebených památek k ruinám“. Nedokážu si ji vysvětlit jinak, než že jste vy, pražská měšťka, byla v citlivém dětském věku vystavena invazivním folklorním obrazům nahánějícího se rybníka či dívky žijící v naději, že až já budu velká, bude ze mě selka. Připouštím, že kdysi slavné horní město doznalo zejména ve druhé polovině 20. století jisté újmy: její příčiny pěkně zachycuje naučná stezka Jáchymovské peklo, netřeba je zde pitvat. Jen bych ráda připomněla, že i v těch nejtemnějších časech se v Jáchymově a jeho okolí podařilo koncentrovat duchovní elitu národa. Filozofové, teologové, historici, spisovatelé, sochaři, inženýři se tu sice nemohli věnovat intelektuální činnosti, protože drtili smolinec, ale nikdo, ani vy, paní Danielo, mi nevymluví, že svou přítomností povznesli Jáchymov z ruin k takové velebnosti, která se nevejde do žádných tabulek UNESCO.
Už je vám, milá paní Danielo jasné, jaké to může mít důsledky pro naši mateřštinu, když se cech Dobré češtiny usadí na takovém místě? Vaše doktorka K.
