Doktorky radí XVII
Před 10 lety
Vážená paní doktorko, kterou rétorickou figuru považujete za nejzákeřnější? A existuje naopak nějaká opravdu účinná, kterou lze použít i v čestném slovním souboji? Srdečně Vás zdravím. Jana Férová, Větrná Hůrka
Milá Jano, o figury se dělí rétorika s poetikou. A protože by bez nich nebyla poezie, vnímám je jako nástroje jazyka určené primárně k šíření krásy a blaženosti. Naopak zákeřnost jakožto lidská vlastnost není schopna vyprodukovat nic krásného, natož oblažujícího, a co víc, i to veskrze dobré dokáže znehodnotit. Tím se dostáváme k obzvlášť nebásnickému typu řečnění, jemuž se říká demagogie a jehož cílem je oklamat posluchače. Zákeřný řečník nemá žádné věcné argumenty na podporu svých nelegitimních mocenských požadavků, a tak atakuje city a předsudky posluchačů. A v tom mu samozřejmě figury mohou být nápomocny, neboť mají značný emocionální potenciál a pracují s rozporem mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi, který mohou umocnit, oslabit nebo úplně potlačit. Pokud máte televizi, milá Jano, nebo pracujete v nějaké soukromé firmě vedené neschopným, potažmo arogantním jedincem, jistě si snadno vybavíte celou řadu příkladů, jak užitečné mohou být enumerace, pleonasmus či tautologie při prezentaci falešných slibů, litotes a řečnická otázka pro rozmělnění oprávněné kritiky, gradace a hyperbola pro vyvolání strachu apod.
Pokud ovšem víc než do televize koukáte do knih, vytanou vám nad tím výčtem figur na mysli spíš krásné verše než bezobsažné žvanění nějaké nesoudné kreatury a přestanete o figurách přemýšlet jako o výzbroji pro jakýkoliv slovní souboj, čestný i nečestný. Krásně to ostatně vyjádřil jeden český básník, jenž byl mistrem apostrofy, hyperboly a ovšem také paradoxu: „Kdybych měl bojovat, radši se předem vzdávám.“ A rozhodně to nebyl žádný defétista, to mi věřte. Vaše doktorka K.
