LITERÁRNÍ BAŠTA

Jak se řekne Literární bašta Dobré češtiny japonsky? Dan K. z Pošumaví

Vážený Dane, váš dotaz jsem konzultovala se dvěma rodilými mluvčími různých generací. Shodli se na tom, že přeložit přesně název Literární bašta Dobré češtiny do japonštiny je z poloviny snadné a z poloviny nemožné. Ani chvíli nezaváhali nad slovy literární (literatura je bungaku, literární bungaku no) a čeština (čekogo).

Dlouho jsme si ujasňovali, co vlastně v češtině znamená slovo bašta. Pro baštu ve významu „pochoutka, dobrota, chutné jídlo“ mají Japonci výrazů vícero (například umami, daigomi, bimi, oišii, gurume). Po zhlédnutí webových stránek Literární bašty moji poradci doporučují daigomi.

Pokud by však bašta znamenala „vpřed vyčnívající věžovité hradební opevnění“, vzniká opačná překladatelská potíž: v Japonsku se takhle hrady zásadně nestavějí a nic věžovitého z nich vpřed nevyčnívá, nemají tedy pro takovou skutečnost slovo. Znají však opevnění, pevnost či tvrz, a proto by se Literární bašta mohla jmenovat Bungaku no toride. Dnešnímu obyvatelstvu Japonska, které je posledních šedesát let převážně mírumilovné, však mnohem více konvenuje první význam. Proto Literární bašta bude rozhodně úspěšnější, expanduje-li do země vycházejícího slunce pod jménem Bungaku no daigomi.

Největší nesnáz však vzniká při překladu významu „dobrá“, protože japonština výrazy pro dobré věci nešetří. Nejobecnější jsou adjektiva ii nebo joi. V souvislosti s jazykem prý lépe zní tadašii (správný, vhodný), kireina (krásný, čistý) nebo júčó (plynulý). Avšak po hodinové rozpravě se experti vrátili ke slovu joi. Dobrá čeština tedy bude Joi čeko go a plný japonský název našeho časopisu od nynějška oficiálně zní JOI ČEKO GO NI JORU BUNGAKU NO DAIGOMI.

–

Ke kterým zvířatům Japonci přirovnávají lidi se špatnými vlastnostmi? Líné, závistivé, hloupé, zbabělé? Markéta z Jáchymovska

Milá Markéto, tady v Japonsku se říká, že je někdo líný jako kráva. (Ani krávu, ani lenocha jsem tu vlastně nikdy nepotkala, ale fakt je, kromě koček, psů, želv v jezírku u knihovny, kaprů v řece a ptactva jsem tu ještě neviděla ani neslyšela žádná zvířata. Do divoké přírody ani do lesa tu nechodím, myš, kterou máme v domě, se někde schovává a obecně se tu řeči vedou hlavně o sakurách, které místy už kvetou – v každém případě to je téma, které nikoho nezraní a skoro všechny těší). Občas je taky trochu líný mýval, ale k tomu se ještě vrátíme.

Naše maminka, která toho víc pamatuje, říká, že závistivý je had.

Hloupý je kůň – alespoň podle úsloví „Recituj sútru koňovi“, to je něco, co kůň v Japonsku běžně nechápe. Jako byste kázali hluchému nebo mluvili do dubu. Ostatně česky taky říkáme, že někdo něco zkonil.

Nikdo v mém okolí si však dosud nevzpomněl na zbabělé zvíře. Nevypovídá tahle mezera spíše o Japoncích? Nebo jen o dvou Japoncích, kterých jsem se dotazovala?

Ovšem ptáte-li se na zvíře, které nemá pěkný charakter, asi každý Japonec a skoro každá japonská pohádka se ze všeho nejdříve zmíní a ještě spíše rozpovídá o lišce. Liška je i zde v Japonsku vychytralá, úskočná a prohnaná. Může člověka nejen obelhat, ale i dočista očarovat. Umí se také proměnit v čajník i v krasavici a zase zpátky v lišku.

Podobné vlastnosti mívá zdejší mýval (tanuki, v českém překladu japonských pohádek se občas mylně vyskytuje jako jezevec), který také bývá chytrý až vychytralý, rovněž se umí proměňovat. Jenže mezi liškou a mývalem je rozdíl jako mezi originálem a nespolehlivou napodobeninou. Mýval také může být pěkně hloupý! A to se lišce nikdy nepřihodí.

Mýval je tedy něco velmi nevyzpytatelného – něco mezi liškou a koněm. Zato lišce nevěřte, ani kdyby vám ve vašich končinách dávala dobrou noc. Možná je to proměněný mýval!

A tady v Japonsku už máme úterý. Dobrou noc vám oběma přeje doktorka I.!