LITERÁRNÍ BAŠTA

Vážený pane Roberte, věřte, že až dospějete do jistého věku, nebudete vybírat z nepřeberného množství titulů, ale z několika názvů, které si ještě budete schopen pamatovat. Zapamatovatelnost titulu je také jedno kritérium jeho podařenosti. Jako první mě napadá Zapomenuté světlo – srozumitelný obraz, hluboká myšlenka i znělé spojení protikladných slov. Podobnou hloubku mají i jiné názvy téhož autora: Domů, Šlépěje, Pro budoucí poutníky a poutnice… Vystihují zároveň nepředvídatelný „žánr“ knih: nějakou cestu, něco ještě neukončeného, zato živého, co se děje právě teď.

Když uvažuju o té naší soutěži krásy titulů, zdá se mi chvílemi, že úplně jinou disciplínou jsou názvy jednoslovné, dvouslovné (respektive dvoučlenné) a víceslovné. Oslnivé názvy všech rozměrů dokázal vytvořit Julius Zeyer. Jeho doménou jsou tituly tří- a čtyřslovné: Dům u tonoucí hvězdy, Tři legendy o krucifixu, Blaho v zahradě kvetoucích broskví… Výrazné jsou i názvy jeho knih pojmenovaných po lidech. Jména titulních postav jsou zvukomalebná, hned vyvolávají atmosféru: Gompači a Komurasaki, Jan Maria Plojhar, Večer u Idálie a nejkrásnější ze všech – Troje paměti Víta Choráze.

Možná že se do českého kánonu (nebo paměti) nakonec nejhlouběji vrývají knihy s jednoslovným pojmenováním – trojice Máj, Kytice, Babička je dostatečně výmluvná. Lze uvést mnoho zářných protipříkladů jako Labyrint světa a ráj srdce, Romanci pro křídlovku, z novější literatury třeba Obývací nepokoje nebo Let let. Ale šťastný jednoslovný název je nález něčeho, co tady už dávno je, v jazyce i realitě, docela neokázale – jen si toho všimnout jako životního symbolu: Splav, Sekyra, Kostelík. Nebo název místa: Dvořiště, Obrataň. A asi není náhoda, že mi dva přátelé nezávisle na sobě jmenovali ještě jeden titul, který se rovněž obejde bez komentáře: Vanutí.

Přeju hodně inspirace! Vaše doktorka I.

  –

Vážený pane Davide Roberte, vaše jméno mi trochu zjednodušilo volbu, která je, jak sám předjímáte, opravdu nelehká. Ale nepředbíhejme: nejdříve poradím, pak se sama vyjevím. Asi bych si při vašem údělu účastníka soutěže nejdříve položila otázku, nakolik zohledním uměleckou mohutnost děl, která se za názvy skrývají. Titul je bohužel součástí textu, a to dosti exponovanou, takže asi není možné ho vnímat izolovaně, jakkoliv by to bylo v tuto chvíli příhodné. Můžete se přitom víceméně spolehnout, že geniální díla nebudou opatřena slabomyslným názvem, méně jistá je možnost, že se nepodařilo autorovi slabomyslného díla ve slabé chvilce připadnout na geniální titul.

Nejsvízelnější na celém zadání je asi ten objem knih, ze kterého máte vybírat. Na druhou stranu jsme v Čechách, kde znalost literatury vlastního národa nepatří k bontonu a všeobecnému vzdělání, takže třeba nebudete mít tak těžké vybrání. (Mimochodem, „Těžké vybrání“ je název sonetu Josefa Jungmanna, jímž se, jakož i sonetem „Létaví mravenci“, pokusil tento strofický útvar uvést v život, aby i Čechové měli svou velkou poézii. Nebohý…)

Určitě se mnou budete souhlasit, že jednoslovné názvy to mají v konkurenci s těmi dvou- a víceslovnými nepoměrně těžší. Jistě, i samotné slovo může mít značnou symbolickou sílu, může být lstivou metaforou i synekdochou či oplývat obdivuhodnou libozvučností, ale jak praví Bible (pěkný příklad toho šťastného jednoslovného zásahu!): „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi.“ Možná namítnete, že je řeč o lidech, ale já vám zas namítnu, že slovo se stalo tělem a že dvě jsou víc než jedno.

Ale upřímně vám povím, že vám vlastně neumím poradit a že vám vůbec nezávidím. Jak jsem naznačila na začátku, vaše jméno mě inspirovalo, abych prohlásila za svého favorita v poezii nějaký titul Vítězslava Nezvala, protože jeho dílo je vodopád nádherných obrazů a v názvech jeho knih je to znát. Takže bych hlasovala pro Menší růžovou zahradu. A z prózy pro Tkadlečka, protože v tom jediném slově je obsažen všechen žal člověka, kterému odejde milovaná bytost, jeho/naše nepatrnost proti smrti a neštěstí. A protože je pro mě dodnes tajemstvím, co všechno se do takového malinkatého slova vejde.

Milý pane Davide Roberte, opravdu je mi líto, že jsem vám moc nepomohla. A tak kdyby to nevyšlo a vy jste soutěž na Literární baště nevyhrál, zkuste najít odpověď aspoň na tuhle otázku: Jak se jmenuje pravým jménem ten chudák Tkadleček? Nápovědu připojuji a přeji vám hodně štěstí nejen ve hře, ale i v životě.

Vaše doktorka K.

Nápověda: A já jsem z České země hlavů a nohama odevšad. Jméno mé pravé jest zbito a otkáno z osmi slov abecedních, k němuž sem vydán a vysazen. Slovo prvnie mého jména na počátku jest z abecedy XI., a potom jest XX. a potom IV., a po těch všech je opět XX., a hned po něm deváté a poslednie slovo jest desáté.