Vybírání vší
Před 9 lety
Andrzej Pilipiuk: Cesta do Nidarosu, 2015.
Po vlasech naší kuchařinky pochodovala obrovská, možná sedmimilimetrová veš. Byl to reflex, sáhl jsem po hmyzu a s odporem ho odhodil. Něco se mihlo a já překvapeně potřásl hlavou. Teprve vteřinu nato mi došlo, že mě dívka udeřila do tváře. Ake a Dyrre bleskově vyskočili. Mladší vyškubl od pasu nůž, druhý položil ruku na jílec kordu.
Udiveně jsem na ně hleděl. Co to do nich vjelo? Zdálo se, že jsem porušil nějaké tabu.
„Omlouvám se,“ řekl jsem. „Neznám zvyky téhle země. Odpusťte, jestli jsem porušil nějaký obyčej…“
Viditelně se uvolnili, Ake skoro stydlivě schoval nůž.
„V těchto končinách je dotýkání se vlasů projevem velké důvěrnosti, pane,“ zašeptala dívka. „A vzájemné vybírání vší se dělá jen mezi blízkými přáteli, manželi nebo pokleslým ženám…“
„Strašně moc se omlouvám, už se to nebude opakovat.“ Sklonil jsem hlavu a jen s obtížemi ovládl bláznivý smích.
Vybírání vší z vlasů jako součást flirtu? Nebo dokonce sexuálního obtěžování? Do háje, to jsou ale časy!
(rh)
