LITERÁRNÍ BAŠTA

Už komiksová obálka napoví, že nás nečeká žádné legendistické čtení. Daleko blíže má Vlk! k literatuře noir, odehrávající se ovšem v postapokalyp­tických kulisách. Dlouhé, ošoupané, leč elegantní kabáty, všudypřítomný dým z cigaret, femme fatale v přiléhavých šatech a krvavě červeném pláštíku, atmosféra zapadlých klubů, které by klidně mohly být jazzové, ale nejsou, pravidelně šustící papír denního tisku, to vše tu najdeme. Autor však mnohem více než na typických premisách žánru staví na postavách, o čemž ostatně svědčí už expozice, v níž nám jsou při ranní kocovině spolu se záchodovou mísou a hrnkem kafe představeni Alfie a Prcek. První z dvojice je pokoutním klavíristou, druhý denně otáčí volantem taxíku. Pro oba docela přijatelný způsob obživy, tedy pokud se zrovna někdo nerozhodne všechny řidiče žlutých aut – a zde se dostáváme k zápletce – vyvraždit.

Grimm City je popsáno jako město prolezlé korupcí a vekslem, ale slovy autora jindy i jako město, které v zoufalství zpytuje svědomí a odhaluje cinknuté karty. Představme si nejlépe asi budoucnost, o níž můžeme váhavě prohlásit, že tu rozptylové podmínky… jsou. Občas nějaký ten zákaz vycházení, protože kvůli popelavému spadu není vidět na krok. Těžce zkoušený šofér je tu třeba nucen několikrát denně měnit vodu do ostřikovačů, obává se, aby na palačinky nedostal sazolevu, a každá dešťová kapka, která mu při práci spadne za krk, je jako olíznutí oplzlým slizkým jazykem. Autor nešetří sugestivními přirovnáními a metaforami, a jak už jsem zmínil, daří se mu charakteristika postav, zachycení jejich jedinečnosti. U Alfieho toho dosahuje historkami námezdního klavíristy ze zaplivaných krcálků, kde názvy hudebních stylů ani nedokážete vyslovit. Vyšetřovatele vražd – detektiva McShanea – zase zdobí a charakterizuje talisman, gumová koule s tváří holčičky s němou výčitkou ve tváři, o níž si mnozí myslí, že je památkou na nějakou hodně ošklivou minulost. A detektiv jim to nebere, proč taky. Jako by malíři před plátnem trpělivě pózovala Greta Thunbergová – vlastně si spíš nedovedu představit, že předobrazem hračky nebyla. Chyběl mi tu snad jen jakýsi výraznější projev polského naturelu či slovanské duše, k nimž má jako jediná asi nejblíže postava zámožného obchodníka Eugena Dragosavalije.

Překvapí degradovaná pozice žen ve společnosti, v době, kdy světem hýbe hyperkorektnost a feminismus. Mezi představitelkami něžného pohlaví nejsou žádné podnikatelky, novinářky ani političky, ženy zde zpravidla nebudují kariéru. S čestnou výjimkou vlezlé reportérky Pally di Neve se v ději setkáte hlavně se šlapkami, sekretářkami a ženami osudem zkoušenými a trpícími.

Teprve po důkladné analýze postav se začínáme soustředit na titulní Grimm City. Zatímco v literatuře máte nezřídka pocit, že město jako takové tvoří další, někdy dokonce i hlavní antropomorfizovanou postavu, zde to neplatí. Dokonce jsem měl při čtení dojem, a v postapoka­lyptickém žánru to můžeme zvláště postrádat, že se vlastně o prostředí dozvídáme poměrně málo, a i to, z čeho si máme svět poskládat dohromady, tvoří trochu nesourodý guláš. Ze jmen, názvů ulic i klubů si v hlavě vytvoříme americký předobraz, dejme tomu Chicago. Země je ovšem nazývána královstvím a kromě kávy se tu často pije i čaj – tedy směřování k Anglii. Samotné Grimm City obklopuje nepříliš zeširoka popsaná postapokalyptická oblast – spíš jakási aura kolem města, tam „za mostem“, kam se v žádném případě nikdy nejezdí! A v posledním sledu jsou tu i ony střípky Polska, které se do zakouřeného noiru zabodávají jaksi sporadicky a z krkolomných úhlů. A tak na nás stát našich severních sousedů jen občas mrkne „jako talíř husté polévky se smetanovým terčem“.

Postapokalyptická vize budovaného světa je postavena na mytologii světa aktuálního, respektive ji buď přetváří, nebo si bere za základ nejznámější středoevropské pohádky. Obdobou Boha je zde veliký Vypravěč, jeho legendárními kronikáři, nebo chcete-li evangelisty, jsou Jacob a Wilhelm a jeho ďábelským protipólem prohnaný Handlíř. Což je zajímavá aluze na Asimovovu Nadaci, v níž autor staví volný trh jako evolučního hybatele nade vše. Kosmogonický mýtus o velikém Příběhu se prolíná se zmíněnou legendou o vzniku nafty, kde se černý obr dinosaurům směje přímo do tváře. A v epizodní rovině se dočkáme například Červené karkulky, Jeníčka a Mařenky či písně „Už je to jedno“ – balady o prázdné kapse, která vypráví o muži kráčejícím ulicemi Grimm City, co postupně odkládá předměty symbolizující chvíle, které už nejsou a „zanechaly za sebou jen tyhle drobnosti a díru v srdci“. Až mu nezbude než žal a prázdná kapsa. To ale není případ Grimm City, které má rozhodně ještě co nabídnout, ať po stránce dějové, neboť nitky zločinu sahají výše, než by kdokoli z vyšetřovatelů čekal, nebo i po stránce mytologické. Obojí snad nalezneme ve dvou pokračováních série s názvy Bestie a Krysy, která jsou k vydání připravována v nakladatelství Ar­go.