LITERÁRNÍ BAŠTA

Velkým vládním tajemstvím impéria, jež kníže Bismarck tak prozíravě a odvážně označil za „La Néant“
[nicota – pozn. Dobrá čeština], je naprosté vyhlazení veškeré intelektuální naděje. […] V každém případě se o onom užitečném přízraku autokratické moci vyjádřil vlastně docela lichotivě. V nekonečnosti, již výraz Néant implikuje, tkví jakási idea nahánějící strach – jenže v Rusku žádná idea není. Rusko není Néant, je a bylo prostě jen negací všeho, pro co stojí za to žít. Není prázdným prostorem, je zívající propastí, jež se otvírá mezi Východem a Západem, bezednou jámou, jež pohlcuje veškerou naději na milosrdenství, veškerou snahu o osobní důstojnost, o svobodu, o vědění, veškeré povznášející touhy srdce, veškeré spásné našeptávání svědomí.

–

Veškeré umění apeluje na smysly, a když se umělecký cíl vyjadřuje psaným slovem, musí na smysly mířit též, pokud chce dosáhnout skrytého pramene citových reakcí. Musí zaníceně usilovat o plasticitu sochy, o barvu malby a o magickou sugestivnost hudby – jež je uměním všech umění.

A dosáhnout toho může jedině skrze naprostou, neochvějnou oddanost dokonalému mísení formy a substance, skrze neúnavnou, neodbytnou péči o dokonalý tvar a jasný zvuk věty; teprve pak se může dobrat plasticity a barvy, teprve pak se může magická sugestivnost na prchavý okamžik rozeznít nad všedním povrchem slov: starých, prastarých slov, ošoupaných, znetvořených celými věky ledabylého používání.

(dk)