Na bolest odpovídám křikem a slzami, na ničemnost rozhořčením, na ohavnost odporem
Před 9 lety
Anton Pavlovič Čechov: Pavilon č. 6, Povídky, 1988.
Mudrc nebo prostě myslící, hloubavý člověk se vyznačuje zejména tím, že pohrdá bolestí; za všech okolností je spokojen a ničemu se nediví. Já jsem tedy idiot, neboť trpím, jsem nespokojen a žasnu nad lidskou ničemností.
Je-li organická tkáň schopna života, musí reagovat na každé podráždění. I já na ně reaguju. Na bolest odpovídám křikem a slzami, na ničemnost rozhořčením, na ohavnost odporem. Podle mého to je vlastně to, čemu říkáme pravý život. Čím nižší organismus, tím méně citlivý a tím slaběji odpovídá na podráždění, a čím je organismus vyšší, tím je vnímavější a silněji reaguje na skutečnost.
(lj)
