Matka Temže
Před 8 lety ·· Radek Hochmal
Ben Aaronovitch: Řeky Londýna, 2015.
Jako na trůnu seděla na tom nejluxusnějším úřednickém křesle. Vlasy měla spletené do copánků, propletené černou bavlnkou a zakončené zlatými špičkami, takže jí nad čelem stály jako koruna. Měla kulatou tvář bez vrásek, pleť hladkou a dokonalou jako dítě, rty plné a velmi tmavé. Měla stejné kočičí oči jako Beverley. Blůzku a přiléhavou sukni měla z té nejjemnější zlaté rakouské krajky, výstřih zvýrazněný stříbrem a šarlatem, dost velký na to, aby v něm bylo vidět jedno hladké buclaté rameno a výrazně se dmoucí horní část ňader.
Jedna krásně pěstěná ruka jí spočívala na konferenčním stolku, pod nímž stály látkové pytle a dřevěné bedýnky. Když jsem se k ní přiblížil, ucítil jsem slanou vodu a kávu, naftu a banány, čokoládu a rybí vnitřnosti. Nepotřeboval jsem Nightingalea, aby mi řekl, že cítím něco nadpřirozeného, kouzlo tak silné, že jsem měl pocit, jako by mě omýval příliv. V její přítomnosti jsem nespatřoval pranic zvláštního na tom, že bohyně Řeky je Nigerijka.
(rh)
