Lekce z vodácké terminologie
Před 9 lety
Anna Štičková
Aby se vodák mohl vydat vstříc rozbouřené řece, je potřeba hned několika věcí. Za prvé je nutné, aby byla voda – její ubývání se vodáků, a nově i české vlády, velmi bolestně dotýká. Pak potřebuje disponovat lodí, vlastnit dvě pádla, není špatné mít s sebou stan, spacák a karimatku, spí se o mnoho pohodlněji, pakliže se tedy jde vůbec někdy spát. Vodák se však rozhodně neobejde bez znalosti vodáckého slangu, a proto si vysvětlíme několik nejzásadnějších pojmů.
Nejdřív ze všeho se musíte naučit číst vodu, což znamená, že si všimnete kamene dřív, než se na něm uděláte. Nebo že zaregistrujete mělčinu, než na ní uvíznete. Čtení vody je důležité, abyste minuli všechna nebezpečenství a neminuli žádnou slušnou hospodu.
Výše zmíněné udělat se nebo též starší varianta cvaknout se vyjadřuje, že se vyklopíte do vody. V lepším případě se jen namočíte, v horším případě se namočíte a odplave vám pádlo nebo stan anebo utopíte všechny peníze, takže nemáte na pivo. V zásadě se žádná kombinace zmíněných ztrát nevylučuje.
Čtení vody má obvykle za úkol háček, který sedí vepředu, musí poslouchat a vším je vinen. Může za žízeň, za vedro, za sucho, za déšť, za komáry i za zadákovy chyby. Háčkem obvykle bývala žena, ale vodácká terminologie vždycky kašlala na pravidla genderové korektnosti a varianta ženská se nikdy neujala. V dnešní době už to nevadí, neboť není žádnou výjimkou potkat loď s mužem na háčku a se ženou na zadáku.
Zadákem rozumíme šéfa lodi, který ji sem tam i řídí, když se mu chce. Očekává se to od něj zejména v peřejích a na jezu. Zadák je tím důležitým, kdo se u jezu dlouze radí s dalšími zadáky, „kudy to pojedou, když je to vlastně nesjízdný“, zatímco háčci lodě přes jez přenesou, a pak je – již lehce naštvaní – zase přinesou zpátky nahoru, protože zadáci se nakonec dohodli, že „to pojedou, ale v singlu“, tedy bez háčků.
Na řece se kromě jezu vyskytují ještě dvě další překážky, které se v nepoměru střídají. První z nich je peřej. To je vodácký ráj. Peřeje jsou báječné, voda v nich teče rychle, takže se nemusí pádlovat, a jsou v nich kameny, kterým se musíte vyhýbat, což je dobrodružné. Peřejí je na českých řekách málo, aby se vodákům neomrzely a aby si jich vážili. Je totiž nepsaným, ale dodržovaným zákonem, že pod peřejí pokračuje volej.
To je naopak vodácké peklo. Doslova. Volej je to, co z vlaku, z auta nebo z kola vypadá tak romanticky, je to ta klidná řeka, která skoro neteče. Vodák pádluje, potí se a tráví na voleji, kam nejvíc svítí sluníčko, nejvíc času. Je vědecky dokázáno, že jeden kilometr voleje se rovná 6,4 kilometru normálního toku. Navíc se na 150 metrech peřejí (delší úsek na českých řekách nenajdete) vyskytují čtyři hospody, zatímco na pěti kilometrech voleje ani jedna. A přitom právě tam je největší žízeň. Volej nekončí, jen bývá přerušen jezem nebo peřejí a po nich nerušeně pokračuje.
Volej se dá překonat pouze dvěma způsoby. Buď se upádlujete k smrti, což není odborníky doporučováno, neboť to bývá definitivní. Druhým, oblíbenějším způsobem je soulodění, v případě nadpoloviční většiny kuřáků uvádí odborná literatura též synonymum rauchpauza. Tato činnost je bezesporu velice příjemná. Počíná se v okamžiku, kdy se z některé lodi ozve heslo: „Je to sjízdný!“ a lodě se začnou skládat vedle sebe. Háčci mají za úkol držet z každé strany jednu loď. Soulodění je prostor pro opalování, doplnění tekutin a pro zpěv radostných písní, jako je „Točí se, točí“ nebo „Když mě brali za vojáka“. Jakmile se lodě spojí a začnou soulodit, volej končí a začíná peřej.
Již zmíněný jez je třetí vodáckou překážkou, kterou ovšem každý uvítá, neboť všechno je lepší než volej. Kolem jezu se koncentrují místní, kteří se ze svých ručníků zvedají pouze v okamžiku, kdy jsou na jezu vodáci. To je totiž báječná podívaná.
Jez se dá buď jet (nutné je rozhodnout při poradě zadáků, jestli v singlu, nebo v deblu, a taky jestli jet přes jez, či šlajsnou neboli propustí), nebo se dá přenést nebo se může koníčkovat, což je kompromis mezi sjížděním a přenášením. V ideálním případě je vodák celou dobu na břehu, loď ve vodě a on ji ovládá koňadrou – špagátem, který je přivázán k přídi i k zádi nebo k zádi i k přídi lodi, záleží na úhlu pohledu. Poté co se lodě dostanou zmíněnými způsoby pod jez, místním končí zábava a vodákům začíná další volej.
Z nutných základů vodácké odborné terminologie by to bylo všechno. Je nesmírně důležité nezapomenout na vodě na slušné vychování. Vodáci se k sobě chovají hezky, pomáhají si se stavbou stanů, s přenášením lodí i s dopíjením piva. A taky se zdraví – nahlas a pořádně. Ale pokud nechcete dostat pádlem či dobrovolně nebo nedobrovolně letět do vody, nezdravte „dobrý den“ ani „čau“ a rozhodně nikdy „nazdar“! Ale pouze a jedině:
Ahóóóój!