Labyrint
Před 3 lety
Erin Morgensternová: Noční cirkus, 2020.
Procházíte chodbou vytapetovanou hracími kartami, řadami křížů a piků. Shora visí lucerny vyrobené z dalších karet a nepatrně se rozhoupou, když je minete.
Dveře na konci chodby se otevírají k točitému železnému schodišti.
Schody vedou nahoru i dolů. Jdete nahoru a ve stropě najdete padací dveře.
Místnost, do níž se otevírají, je plná peří, které se snáší směrem dolů. Když jím procházíte, napadá jako sníh přes dveře v podlaze a zakryje je před vašimi zraky.
Zde se nachází šestero totožných dveří. Náhodně si jedny zvolíte a při tom se za vámi táhne několik peříček.
Když vstoupíte do další místnosti a zjistíte, že jste v lese plném neopadavých stromů, pohltí vás vůně borové pryskyřice. Až na to, že tyto stromy nejsou zelené, ale jasně bílé a světélkují v temnotě, jež je obklopuje.
Těžko se mezi nimi proplétá. Jakmile se dáte do chůze, stěny se ztratí mezi stíny a větvemi.
Ozve se zvuk, jako by se blízko smála nějaká žena, anebo je to jen šustot stromů, mezi kterými se protahujete, abyste našel další dveře, další místnost.
Na krku ucítíte něčí teplý dech, ale když se otočíte, nablízku nikdo není.
(rh)
