Klub Kronos
Před 9 lety
Claire Northová: Prvních patnáct životů Harryho Augusta,
2015.
„Vstupní poplatek se neplatí,“ vysvětlila, jako by mi četla myšlenky, „ale předpokládá se, že přispějete na příští generaci, slušné chování a tak. Jenom jedno pravidlo je vytesané do kamene – můžete si dělat, co chcete, ale nesmíte to zmršit těm po vás. Takže žádné jaderné útoky na New York nebo zastřelení Roosevelta, i kdyby to mělo být jen pro experimentální účely. My pak ty potíže nezvládáme. Budu předpokládat, že máte zájem,“ dodala, když jsem mlčel, „v kterémžto případě si myslím, že bychom se určitě měli ještě setkat.“
Naklonila se přes stůl. Myslel jsem, že mi podává vizitku, ale když zvedla ruku, byl tam místo toho složený zavírací nožík s dřevěnou rukojetí. V očích jí blýsklo a ztišila hlas. „Co byste řekl na… 2 hodiny odpoledne, Trafalgarské náměstí, 1. července 1940?“
Podíval jsem se z nože na ni a zase zpátky. Pochopila a vstala, stále s úsměvem na rtech. „Já osobně dávám přednost stehnu,“ vysvětlila. „Hodí se vana, ale člověk si musí vystačit i bez ní, že? Tralala, doktore Auguste, nashle a tak!“
Jakmile to dořekla, odloudala se vesele pryč.
Ještě tu noc jsem si otevřel femorální tepnu a za necelé čtyři minuty vykrvácel. Bohužel tam tehdy nebyla po ruce žádná vana, kterou bych mohl použít, ale po prvních šedesáti vteřinách jsem bolest už vlastně ani nevnímal a spíš jsem si vychutnával ten svinčík.
(rh)
