LITERÁRNÍ BAŠTA

Dospěl jsem k okamžiku, nebo spíš jsem v situaci, kdy se člověk začíná obávat, že to, co ze všeho nejvíc toužil říci – anebo ne přímo to, když už je senzibilita oslabená, čili pokleslý talent, aspoň však věci, které přijdou hned po tom, které ve srovnání s oním vyšším, posvátnějším ideálnem člověk dřív tak trochu podceňoval, které však koneckonců ještě nikdo nenapsal, o kterých si může myslet, že nebudou vysloveny, nevysloví-li je on, a které, jak se ukazuje, přece jen souvisejí s určitou, i když méně hlubokou částí našeho ducha –, že to už najednou nedokáže vyslovit. Cítí se už jen jako přechovávač tajemství, který může každým okamžikem odejít, a tajemství s ním. A poslušen krásného příkazu Kristova svatému Janovi: Pracujte, pokud je ve vás světlo, rád bych dal šach předchozí věčné lenosti.

(mk)