LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Kdykoli pohlédneme do budoucnosti, náš konec je zase o něco blíž

Před 4 měsíci ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje knihu Terminus od Toma Sweterlitsche
 

V daleké budoucnosti se speciální agentka Mossová plna děsu plazí mrazivým sněhem, neboť před malou chvílí sama sebe viděla ukřižovanou na pomyslném kříži nad řekou. Přelud, sen, mámení smyslů? Záchrana, kterou si zavolala, přilétá… a, Bože na nebesích, snímá ji z kříže! Chlad, hrůza a parazitické organizmy v krvi jí berou hlas. A její druhé já křičí – vraťte se, neopouštějte mě! Máte nesprávné tělo! Přichází konec světa – Terminus. O mnoho let dříve se Mossová jako vyšetřovatelka dostává k případu únosu dívky, jejíž rodina byla krátce předtím zavražděna. Jakou souvislost může mít zmizení děvčete s blížícím se Terminem? A dá se smrti dívky a celého lidstva vůbec zabránit?

Román Terminus je žánrově pestrou koláží, která dokáže smysluplně kombinovat rozmáchlou sci-fi s komorní detektivkou. Zároveň využívá hororových prvků – úvodní odstavec odráží expozici příběhu – a detailů severské mytologie. V „makroperspektivě“ sledujeme lidstvo, které proniklo do tajů cestování časem (pouze do budoucnosti) a vzápětí zjistilo, že si pravděpodobně samo přivodilo konec světa. A ten je navzdory všem snahám s každým časovým skokem blíž a blíž. V druhé linii se agentka Námořní vyšetřovací služby Shannon Mossová snaží přijít na kloub několikanásobné vraždě a především zajistit, aby stejný osud nepotkal i pohřešovanou dívku, kterou na místě činu nenašli. Vrah ovšem nezanechal dostatek indicií, které by vedly k vyřešení případu. Co s tím? Inu, proč se nepoohlédnout třeba v budoucnosti vzdálené dvacet let, kdy už bude případ jistě dávno vyřešen, dívka – ať už živá, či mrtvá – nalezena, a nebude-li znám pachatel, tedy se alespoň rozšíří seznam podezřelých.

Pravidla cestování časem si Sweterlitsch stanovuje poměrně neotřele, když výchozí bod počátku cesty vymezuje jako „pevninu“, kam je vždy třeba se vrátit. Místo, kam cestovatel dorazí, je jen jakási možná budoucnost, která jeho následným návratem nebo případnou smrtí okamžitě zmizí. Mossová tedy vždy něco zjistí, své poznatky zúročí v minulosti a tím vlastně okamžitě změní i budoucnost. Ta je proto při každé další pouti časem v mnoha ohledech jiná a matoucí. Agentka se zde potkává se svými kolegy a některými podezřelými, případně i příbuznými a známými – někdy jsou jiní jen trochu, jindy je nepatrné změny v událostech zavedly od dřívější cesty velmi daleko. Opět si tu bere slovo i širší rámec příběhu, neboť s každou cestou lidstva do budoucnosti roste i jeho vědecký pokrok, s nímž se stále více přibližuje i děsivý Terminus. Obě linie spojuje a provází otázka, zda je vůbec možné vlastní osud změnit, nebo ne. Některé postavy totiž navzdory četným změnám potká v budoucnu vždy nějaká katastrofa – v jedné z možností při výbuchu přijdou o svou rodinu, ve druhé při pokusu o její záchranu zemřou samy. Jiné zase v různých verzích skutečnosti spolupracují s detektivem, jindy naopak stojí na straně vraha. K tomu se přidává i celá řada podivných náhod. Byt, kde se odehrála několikanásobná vražda, je i bytem Shannoniny dávné kamarádky a zavražděné spolužačky Courtney, místem, kam kdysi agentka chodívala na své první cigarety a randila s Courtneyiným bratrem. Detektiv Nestor je zase v jedné z budoucností ubytován v bývalém domě pachatelů. Jsou to ony malé paralely a analogie, které nám vlastně výsměšně oznamují, že nám stejně jako detektivovi stále něco uniká.

S postupným odhalováním tajemství se do příběhu stále více vkrádají i prvky severské mytologie. Ačkoli není pro titulní Terminus nikde použit obligátní severský Ragnarök, tedy konec světa, máme tu třeba makabrózní záhrobní loď z nehtů, které vždy scházejí obětem, a především tajemné stromy Vardoggery. Na začátku je vždy jen jeden, spálený do běla požárem, jehož plameny se rozhoří až v daleké budoucnosti. Postupně však zrcadlí nekonečně mnoho kopií sebe samého jako děsivou alej stejně zohyzděných stromů, jež snad střeží cestu do různých paralelních budoucností.

Odhlédneme-li od příběhu a budeme-li knihu brát i jako artefakt, pozornost si rozhodně zaslouží grafická úprava. Také jste u knih zvyklí na krásný barevný přebal, který skrývá černobílou, nevýraznou či spíše nijakou ilustraci desek pevné vazby? Tady je tomu přesně naopak. Černé prorůstání Terminu do bílé záplavy na přebalu se na hlaďoučkých deskách krásně zbarvuje do blankytné modři a navazuje tmavším odstínem vesmírné modři na předsádce. Nechybí textilní záložka ani kapitálek. Použitý papír je radost si pohladit. Vážená nakladatelství (a tiskárny), prosím, takovouhle péči věnujte vydávání knih.


 

Tom Sweterlitsch

Terminus

Přeložil Michael Talián.

Vydalo nakladatelství Planeta9,

Praha 2019,

422 stran.

Úryvek z knihy