Kde jste „to“ vzal? aneb Holé jádro víry
Před 9 lety
Karel Vysloužil: Jitřenčin dům, 2015.
Poslal jsem nabídky na 30 far, žel, ani od jedné jsem nedostal odpověď! Zlínský farář se mě dokonce ptal: „Kde jste ,toʻ vzal? Na co mně ,toʻ bude?“ Kněží jako by se už pouhého slova katechismus báli.
V lednu 2014 podal papež František vysvětlení jejich stavu, když
v Římě na Gregoriánské univerzitě v rozpravě o chudobě světa řekl,
že nejchudšími na světě jsou teologicky vzdělaní duchovní –
řemeslníci, jezdící v pohodlných autech, žijící v blahobytu –
teprve za ně se řadí kategorie sociologická s hladovými a nuznými!
Kněží opravdu jako by se katechismu báli. Z postupně vytisknutých 55 tisíc minikatechismů jsem posílal balíčky laikům, kteří mi psali a volali telefonem. Takto přicházely k lidem věřícím, k víru hledajícím – ale i k lidem nevěřícím. O úspěchu už v roce 2006 svědčí dopis z Prahy po zasílání prvních minikatechismů: „Celý život jsem pořádně nevěděla, co je to ta víra a vůbec, co učí křesťanství. Najednou dostávám do rukou pár sepnutých lístečků s obsahem tak krásných tezí pro život, že žasnu! Stránečky s ctnostmi – každý řádeček je skvost k přemýšlení, k touze mít to u sebe. Nikdo mne tu nepoučuje, nikdo nic nepřežvykuje a nevysvětluje, jak věřit – sama jsem unesena tím holým jádrem víry. Teprve ve stáří chápu, co jsem postrádala a nikdo mi to nenabídl v celé Praze – až Vy odkudsi z okraje republiky.“ – Mně až po letech se vyjevuje, že i tento dopis patří do textů přicházejících na můj stůl, i on odpovídá vzniku minikatechismu, ani ten jsem nevybral já…
(di)
