Jazykově barevné Colours
Před 9 lety
Anna Štičková
Letos jsem se už počtvrté vydala tam, kde je „region razovity“, jak to zpíval místní bard Jarek. A nelhal. Ostrava rázovitá je a každý rok mě znovu udivuje. Festival Colours of Ostrava je barevný v mnoha směrech ať už skladbou hudebního programu, nebo lidmi, kteří jej navštěvují. Mě tento rok zaujala barvitost řečí, kterými se na festivalu mluvilo. Nejenže jste se mohli pokochat mnoha evropskými jazyky, angličtinou, němčinou, polštinou nebo francouzštinou, ale při troše štěstí jste zaslechli i nepálštinu a jazyk blízký svahilštině zvaný kingwana, kterým mluvili umělci z Konga.
Stačilo ovšem poslouchat i české návštěvníky a tipovat, odkud pocházejí. Ze všech stran zněly ostravské „kratke“ věty, obecněčeské koncovkové „ej“ abys pohledal a přízvuk byl „cely ňějaky ďivny“. Dokonce jsem si všimla, že když Ostravští opravdu hodně spěchají, vynechávají předložky, nějaké „v“ nebo „do“ je strašně zdržuje. Snadno jsem poznala v davu i holky a kluky od nás od Plzně. Ti naopak konce s „i“ protahovali, co to šlo, „tuto“ jim přišlo hodně lákavé a letos se jim zdál festival ještě lepší než „vloni“. V industriální aule Gong, která vznikla po přestavbě vítkovického plynojemu (Colours of Ostrava je jedním z mála světových festivalů, který se neodehrává na volném prostranství), nebyla nouze ani o Pražáky. Byli si jistí, že „… to pivo je moc nebo málo studený, program je dobře udělanej, ale areál je málo vymazlenej“.
Stejně tak bylo zajímavé sledovat, jak si s jazykem poradí umělci. Dejvické divadlo přivezlo svou nejvulgárnější inscenaci Ucpanej systém, ve které Daniel Majling volně adaptoval povídky Irvina Welshe, a odrovnalo s ní kolem dvou tisíc lidí. Sprostá slova se nekupila bez rozmyslu, měla opodstatnění. Díky tomu nikterak nepohoršovala, ale umocňovala děsivé vyznění celé hry.
Naopak hlavní hvězda Björk, na kterou fanoušci čekali čtyři roky, se s češtinou nesžila, a to i přesto, že se od pondělí pohybovala nerušeně ostravskými ulicemi. Za padesát minut koncertu (více hmyzího erotického filmu, který se promítal na velkých plátnech kolem zpěvačky, jsme s kamarádkou nevydržely) od ní diváci slyšeli jen tři „děkuji“, která ovšem pronesla v polsko-české verzi, takže jsme si spíše poslechli „dziękuji“.
Naproti tomu čeští interpreti hojně využívali možnosti komunikovat se svými posluchači. Králem této disciplíny byl Marek Eben, který uvnitř haly Gong bavil svými jazykovými hříčkami patnáct set lidí a dalších několik set prostřednictvím velkoplošného plátna venku.
Pomyslnou cenu za nejlepší češtinu ale získal anglický zpěvák libanonského původu, který si říká Mika. Do Ostravy přivezl vymydlenou, bublinkovou, puntíčkovou a vlastně strašně popovou show, jaká na festivalu plném alternativy neměla ještě nedávno místo. Což by zlatí čeští komentátoři jistě nezapomněli vyčíst Ostravě, Zlatě Holušové, Mikovi, znovu Zlatě a celému týmu, také samozřejmě Kalouskovi a imigrantům (Mika je přece Libanonec, takže je to vetřelec). Ovšem Mika si bezchybnou češtinou s minimálním přízvukem získal veškeré posluchače již pozdravem: „Ahoj Ostravo, jsem v Čechách poprvé, trvalo mi deset let se k vám dostat, ale teď jsem tady. Chcete zpívat? Chcete tančit? Pojďme na to!“ A Ostrava ho milovala. Nebyla to zdaleka jeho poslední česká slova, která během koncertu použil a která obdivuhodně lehce spojoval do syntakticky správných vět.
Oproti „paní Björkové“ s pampeliškou to byla radost poslouchat. Mimochodem v reakcích na Björk se projevil i český smysl pro lidovou tvořivost. Metafory, kterými diskutéři častovali bizarní vzhled, výpravu i videoprojekce islandské zpěvačky, neznaly mezí. Vyhrála „housenka s brčkama“, „latexová obluda s vaginou na prsou“, „hmyzí tiktaky“ a již zmíněná „odkvetlá pampeliška místo obličeje“.
Colours byly rozhodně opět rozmanité a opět překonaly v mnoha ohledech minulý ročník. Už teď jsem zvědavá, co „razovity“ organizační tým vymyslí na příští rok.