Jak zabít ptáčka
Před 8 lety
Daniel Petr: Straka na šibenici, 2015.
Pod okapem jsem objevil celkem tři hnízda. Když jsem se k nim přiblížil, vrabci se do mě pustili. Jako by tím mohli vystrašit někoho, kdo trávil každé druhé odpoledne přivázaný k obětnímu jasanu. O přečnívající okraj střechy byl opřený krátký žebřík, otec ho tam postavil v jednom ze svých návalů opileckého odhodlání, tím však skončil jeho první a dosud poslední pokus o opravu střechy. Stačilo mi ho posouvat od jednoho hnízda k druhému a brzy jsem měl teplákovou bundu plnou mláďat. Posbíral jsem je jako zahradník trhající nezralá jablka, aby ulehčil větvím. Přidřepl jsem si k hrázi, kterou jsem během uplynulých let vytvořil z břidlice, a mláďata ve stružce utopil. Když bylo po všem, vytáhl jsem zablácená tělíčka jedno po druhém z vody a poskládal je na břeh, napočítal jsem jich celkem dvanáct. Schoulil jsem se na konec řady a třásl se zimou. Bylo mi pouhých pět, přesto už jsem pochopil skutečnost, že pokud je smrt nevyhnutelná, platí totéž pro život. Byl jsem připravený postavit se všem příkořím, která mě bezpochyby čekají, neboť jestliže jsem pro své okolí představoval podivnou rostlinu už nyní, musí se ze mě dříve nebo později stát odporný zástupce masožravého druhu živící se larvami tropických much. Hleděl jsem na červená tělíčka s šedými hřbety připravená o život mou rukou a poprvé v životě pocítil úlevu.
(jm)
