Hej ty!
Před 9 lety
Lenka Hniličková
Jak rychle hokejové šílenství přišlo, tak rychle zase odešlo. Sem tam na nás ještě z výlohy mávají Bob a Bobek v národním dresu nebo v ní visí vlajky ve slevě, ale jinak se život v Praze a Ostravě vrátil do normálu. Klaním se pořadatelům. Těm se povedlo uspořádat a zvládnout akci tak, že na ni nikdo z účastníků dlouho nezapomene. Totéž musím bohužel říct i o jednom ze sponzorů, jehož slogan bych z hlavy nejraději vymazala. Kéž by to jen šlo. Nepřeslechnutelná reklama ze všech stran hlásala: „Nehejtuju, fandím jako majstr!“ a mně vyskákaly pupínky i teď, když vám o ní píšu.
U mezinárodních akcí je pochopitelné, že sdělení bude buď v jazyce pořadatelské země, nebo v nejrozšířenějších světových jazycích, tedy česky, anglicky anebo třeba německy. Ale počeštit cizojazyčné výrazy tak, aby jim nakonec nerozuměl vůbec nikdo? To chce odvahu. Jednoduchý slogan užil všechny výše zmíněné jazyky a dle mého zběžného překladu říká něco ve smyslu: „Ne-nenávidím, fandím jako vítěz!“ (Hodnotu sdělení raději nekomentuji, ale kreativce té firmy bych opravdu ráda poznala.) Záměr byl zřejmě oslovit co nejširší publikum, kdy by každý porozuměl aspoň jednomu slovu, ale v téhle formě jim pořádně nerozumím ani já – a to jsem Češka.
Čeština se rozrůstá o anglicistní paskvily slov, která nikdy neměla opustit svět internetu. Sice jsem si zvykla, že už se lidem věci nelíbí, ale jednoduše je „lajkujou“ nebo, a to už musí být pořádné terno, je „lavískujou“. A vzhledem ke vzrůstající oblíbenosti sociálních sítí a všudypřítomným zdviženým bílým palcům není divu, že se „lajky“ ujaly i v běžné řeči. Zajímalo by mě, zda by Lajka svou znovunabytou popularitu také „lajkla“, kdyby při kroužení na oběžné dráze chytla wi-fi.
Ale kde se vzal onen „hejt“? Logicky by měl být opakem palce nahoru, ale význam anglického slovíčka hate je nenávidět, nikoliv nelíbit se. Ani na něj neexistuje žádné tlačítko pod fotkou, videem nebo příspěvkem na zdi, tak jak je možné, že se ujalo? Kdo ho vlastně vymyslel? Nebo spíše, koho napadlo jej použít a foneticky přepsat? Neměly by to pak podle zavedené lajk-filozofie být spíše jakési „dontlajky“? „Hejt“ v tomto případě pozbývá smysl, ale koho to vlastně zajímá? Mě. A tak jsem se pídila a ptala, až mi můj o poznání mladší kamarád vše osvětlil. „Hejtři“ byli dříve „trollové“, ne ty severské obří příšery, ale lidé, kteří si dělali z ostatních šoufky a negativně komentovali jejich příspěvky, tedy „pousty“. Kam trollové zmizeli, jsem se nedozvěděla, evidentně byli všichni „vyhejtováni“ (ano, když se budete hodně snažit, je možné někoho nejen „hejtovat“, ale úplně jej „vyhejtovat“!). A já jsem si najednou uvědomila, že bez základů angličtiny a němčiny bych byla asi ztracená. Jakkoliv jsem proti nesmyslnému počešťování a komolení cizích slov, zvlášť, když je tolik českých, která můžeme měnit a inovovat donekonečna, kvituji s povděkem (dávám tedy „LAJK“), že se mládež cizí jazyky učí. I když tímto zvláštně zvráceným způsobem. Jen si neumím představit, kam až to může zajít.
S rychlostí, jakou se tyto trendy dostávají do povědomí nejen teenagerů, ale i veškerých uživatelů sociálních sítí a internetu obecně, hrozí, že první slohová práce ve školním roce nebude o tom, co jsem dělal o prázdninách a jak se mi líbily, ale jednoduše zda jim dávám „lajk“, nebo „hejt“. A na co známky? Prostě se lípne palec nahoru, nebo dolů. Jen tak žák pochopí, zda uspěl, nebo ne.
Pořádání hokejového mistrovství bylo skvělou příležitostí, jak náš národ prezentovat a ukázat, že i malá země dokáže velké věci. Vždyť jen kolik lidí bylo zaměstnáno výběrem maskota, který by naši zemi nejlépe reprezentoval, a protože nejsme troškaři, máme hned dva a teď už všude ve světě ví, kdo jsou králíci z klobouku. Hlavním cílem bylo, aby vše bylo originální a ryze české. Ve všech sférách bylo dané pravidlo dodrženo, krom téhle nesmyslné reklamy.
A tak si uvědomuju, že celé mé zamyšlení je jeden velký „hejt“ a to potvrzuje jediné: internetovému jazykovému vývoji neuniknu, ať už „SE MI TO LÍBÍ“, nebo ne.