LITERÁRNÍ BAŠTA

DOBRÉ ČEŠTINY

Do Bratislavy – hnízda neřesti

Před rokem ·· Radek Hochmal

Literární bašta recenzuje Ohnivé znamení, třetí knihu série Stein a Barbarič, od Juraje Červenáka
 

Cesty a obchodní stezky byly odjakživa příhodným místem přepadů a rájem pro loupeživé rytíře, lapky a vyvrhele všeho druhu. Do podezřelých zmizení nedaleko vesnice Haslavy se tentokrát zaplete i schemnitzký notář Matěj Barbarič, který už v prvních kapitolách sice sám objeví ztracené římské koloseum a některým záhadám přijde na kloub, vězněnou dívku ovšem nezachrání a sám málem propadne životem. Stopy únosce a s ním i mnoha ztracených děvčat vedou do slovenského Prešpurku – dnešní Bratislavy. Hrdinství stranou, je třeba dát znovu dohromady trojlístek vyšetřovatelů zvláštní komise arcivévody Matyáše Habsburského a povolat k novému případu kapitána Steina a kaprála Jaroše.

Červenák se svou třetí knihou detektivní série z rudolfinské doby už definitivně usídlil v non-fantasy žánru a detektivky mu jdou pěkně od ruky. Ohnivé znamení je nejtlustší, čemuž odpovídá počet mrtvých i rozsah spiknutí. Opět zde o sebe křesají strašidelné pověsti a historické souvislosti a zápalná šňůra znovu hoří o pár zrníček střelného prachu rychleji, než stačí naši hrdinové v případu postupovat. Po událostech na Pekelném vrchu a vraždění prvorozených dětí v Praze se tentokrát podíváme do srdce země našich východních sousedů.

Že dívky mizí právě do míst, kde se dnes rozkládá hlavní město Slovenska, není náhoda. Novověká Bratislava je totiž jeden velký bordel – obrazně i doslova. Potěšení všeho druhu si tu koupíte doslova na ulici, ti majetnější, urozenější a mocnější si mohou dovolit návštěvu luxusnějších vykřičených domů, kde si za nějaký ten peníz navíc mohou usmlouvat i nezvyklejší praktiky. Případ na první pohled docela jasný, řekli byste. To by se ovšem nesměly objevit první bizarní vraždy a mrtvoly s otisky hořících rukou na hrdle. Na každém rohu číhá smrt, za humny Turek, ke Steinově nelibosti bují zvrácenost a perverze nejen v ulicích, ale i v nedaleké uherské pevnosti a přilehlých šlechtických statcích, a cosi shnilého si mezi sebou přehazují i členové městské rady.

Autor si – alespoň dle mého mínění – bere ponaučení z předešlých chyb a dočkáme se oživení jak v dialozích, tak v psychologii postav – zejména Stein emocionálně vyzrál. V praxi tak například Barbarič Steina konečně od plic pošle do prdele, zachmuřený hrdina od Dotisu naopak schemnitzkému notáři poprvé poděkuje a nalezneme ho – světe, div se – i ve stavu rozněžnění nad kolébkou nemluvněte, katovského synka. Rozmáchlejší příběh znamená i bohatší škálu postav, a tak se vám lehce může stát, že se za chvíli v té změti rychtářů, notářů, písařů, taverníků, hejtmanů, klíčníků, měšťanostů, missgraffů, nachrichterů, palatinů, županů a podžupanů začnete motat a pochybovat, kdo tak asi s kým může kout pikle. Ačkoli – přečtete-li knihu jedním dechem, tuhle obtíž možná ani nezaznamenáte. Podobně jako Červenák pouze aludoval pražské židovské pověsti a jejich děje použil jako pozadí pro vlastní příběh, daří se mu totéž i s těmi báthoryovskými ze slovenských končin. Navíc se opět dočkáme zdánlivě fantastické zápletky odkazující na autorovu předešlou tvorbu, a můžeme tedy znovu spekulovat, bude-li vysvětlení případu naprosto racionální, nebo prešpurské hříšníky skutečně škrtí duch zesnulého perverzního rychtáře.

Pokud bych měl srovnávat jednotlivé knihy série, nejzajímavější mi stále připadá Praha, detektivně ještě o chlup solidnější je ovšem Znamení. Zde totiž máte všechno hned od začátku doslova pod nosem, a přesto se vám dílky skládačky (kteroužto metaforu používá lehce ahistoricky i Barbarič) zřejmě podaří složit dohromady až v samém závěru. Lze tedy říct, že v případě třetí knihy je Červenák konečně přesný nejen historicky (Když se Barbarič propadne do zapomenutého římského kolosea, navíc nedaleko Bratislavy, máte chuť si ho jít rovnou na internet vyhledat. A co byste řekli – opravdu na ty vykopávky narazíte!), ale i při konstrukci fabule detektivního příběhu a právě touto knihou se do detektivního žánru položil jako vánoční těsto do formičky. A cukroví z ní vzešlo krvavě sladké a křupavé jako kosti panen zakopaných kdesi v zamlženém podhradí. Těšme se na další případ ve Vídni!


 

Juraj Červenák

Ohnivé znamení

Přeložil Robert Pilch.

Vydalo nakladatelství Argo,

Praha 2015,

392 stran.

Úryvek z knihy